Máme tu takový paradox – na jednu stranu asi nikdo nepochybuje o tom, že starat se o své zdraví tak, abychom si ho zachovali co možná nejdéle, je ta nejlepší cesta jak pro naše prožívání, tak pro naši i státní peněženku. Leč realita bývá mnohdy jinde. Opět jsme u toho známého – víme, ale nekonáme. Jak na úrovni individuální, tak na úrovni státní.
Je naprosto nepochybné, že ekonomicky je mnohem výhodnější udržet si zdraví než řešit již rozvinutou nemoc – ať už pomocí farmak nebo operací a kompenzačních pomůcek. Zastřešovat tuto zdravotně ekonomickou problematiku by měl stát – a ten má k dispozici přesná data, jak velkých úspor bychom mohli dosáhnout, kdyby byli občané zdravější.
Před měsícem se ke mně dostal čerstvý článek věnující se právě této problematice – zajímavým faktem například je, že za přibližně třetinou hospodářského růstu v minulém století stálo lepší zdraví obyvatel. Dále pak bylo uvedeno, že zlepšení zdraví bylo ze dvou třetin závislé na prevenci a jen z menší části bylo dáno zlepšením léčby. Dle citované studie by díky investicím do zdraví české populace mohlo být během následujících dvaceti let dosaženo navýšení růstu HDP až o 0,7 procenta ročně – to je 42 miliard ročně!
Není prevence jako prevence
S pojmem prevence se setkáváme často. Ovšem není prevence jako prevence – v souvislosti například s preventivními prohlídkami u praktického lékaře se používá termín prevence – jde ale vlastně o vyhledávání nemocí v časném stadiu, kdy jsou dobře léčitelné. Například nádory tlustého střeva nebo prsu. Toto ale přece není ta prvotní prevence – vždyť nalézt nemoc neznamená předcházet jí. Toto vyhledávání má rozhodně význam a díky němu se zlepšuje naše zdraví a délka dožití, ale prevence – předcházení nemoci – leží někde jinde!
Skutečná prevence je v oblasti životního stylu – zdravé stravy, přiměřené hmotnosti, dobré kondice, psychické pohody, regulace v oblasti kouření a alkoholu. A pro tuto zásadní a skutečnou prevenci je nezbytná zdravotní gramotnost, kterou nerozvinete díky návštěvě vašeho lékaře jednou za dva roky, kdy je na intervenci životního stylu zoufale málo času.
Vědět a žít
Někdy si říkám, jak je vlastně možné, že děláme věci, které nám škodí. Nevíme to? Nebo to jen ignorujeme? Jak to, že mnoho dospělých svéprávných osob vůbec neví, jak má jíst, hýbat se, spát, jak být v rovnováze. To jsou přece základní životní potřeby! A jak tedy zajistit, aby další generace na tom byly lépe – pokud nemají doma dostatečně dobrý vzor? O tom se dá samozřejmě dlouze polemizovat, ale jistě by se mělo více posílit téma zdravotní gramotnosti ve školách, když tuto úlohu nedostatečně zastávají rodiny. Další dobrou motivací péče o naše zdraví by mohly být takzvané bonusy a malusy – pokud se budete o své zdraví starat, získáte určité výhody, slevy… stejně jako tyto věci známe například z povinného ručení.
Zdroj: Autorský text
