„Velice ohroženou skupinou jsou děti, protože dlouho byly doma, bez kamarádů, bez koníčků. Děti, kterým covid-19 sebral školní prostředí, čím dál častěji trpí úzkostmi, depresemi, sociální fobií i sebepoškozováním. Ti starší více uvažovali o sebevraždě,“ uvedl Ostatník. Dodal, že nouzový stav byl pro studenty stresující a třetina z nich měla deprese.
Podle psychiatra se navíc v budoucnu ještě může projevit zvýšený nárůst počtu sebevražd. „K nárůstu sebevražd může dojít teprve se zpožděním. Pohled do historie pandemií a přírodních katastrof ukazuje, že často zpočátku dochází ke krátkodobému poklesu sebevražd a nárůst následuje až později,“ řekl psychiatr.
Dodal, že sebevražda je komplexní důsledek mnoha faktorů. Například omezení sociálních kontaktů sice bylo jednou ze zásadních zbraní proti šíření koronaviru, ale vedlo k sociální izolaci, a může tak přispívat k sebevražedným myšlenkám. „Časté sledování mediálních informací o vývoji pandemické situace může zvyšovat úzkost, obavy, strach a celkově ovlivňovat duševní zdraví. Vliv ekonomického stresu je obecně spojen s vyšší mírou sebevražd. Zároveň omezení prezenčního přístupu k psychoterapii či svépomocným skupinám vytváří systémové bariéry,“ míní Ostatník. K vylepšení psychické pohody může podle něj přispět například pohyb, pravidelné aktivity a záliby, meditace i udržování sociálních kontaktů při zachování bezpečnostních opatření.
Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně připadá 800 000 úmrtí na sebevraždy, pokusů o sebevraždu je až 20 krát více, tedy přes 16 milionů. Počet sebevražd je v Česku nad světovým průměrem.
adp/ČTK
