U nářadí začíná příběh sochaře Martina Chmelaře, jehož práce zdobí Prahu 6 a mohla ozdobit i Prahu 4. Nářadí mu však bylo ukradeno. Což mu krom finanční ztráty působí potíže i v sochařské práci. V rukou zlodějů bohužel skončily i některé kusy historického nářadí, dnes prakticky nesehnatelné. Na náhradu se rozeběhla veřejná sbírka.
Mistr kamenického řemesla Martin Chmelař stál například za vytvořením sousoší Spejbla a Hurvínka před dejvickým Divadlem Spejbla a Hurvínka. Aktuálně se snaží dokončit monumentální sousoší, které tesá na pomezí Velké Chuchle a Radotína pro město Orlová. Jeho dílo mohlo zdobit v podobě fontány i Prahu 4, o její ztvárnění se zajímal. „Bylo pro čtyřku, je to asi zhruba rok nazpátek. Šlo o takovou velkou fontánu umístěnou do veřejného parku,“ vzpomíná Chmelař. Úvahám byl ale brzy konec. Loni prakticky všechno jeho sochařské nářadí ukradli zloději. Z ateliéru jej kvůli velké zakázce na sousoší převezl. „Protože mně přišlo zcestné to odvážet tam a zpátky kvůli váze a rozměrům. A vlastně ve chvíli, kdy jsem tady měl značnou část převezenou z ateliéru, abych měl všechno při ruce, tak rázově měsíc na to, ať jsem měl ten objekt zabezpečený, tak mi volal kolega, který dělá se dřevem, jestli tu náhodou nejsem. Že nevidí auto, ale vidí, že mám otevřené dveře, potažmo spadlé na zemi. Nebyl jsem nablízku, tak jsem se ho zeptal, jestli mi náhodou něco nezmizelo. A na to on mi odpověděl otázkou, co jsem tam všechno měl. Řekl jsem mu všechno. A on mi na to odpověděl, no, tak tu nemáš nic,“ vypráví Chmelař. Kvůli této zkušenosti je dnes velmi opatrný, konkrétní místo jeho práce zůstává po dohodě zahaleno tajemstvím.
Sekáče po dědovi
Zmizela tak sbíjecí kladiva, dláta, kompresory, vzduchotechnika, brusky, vrtačky, ale především dnes těžko sehnatelné kvalitní ruční nářadí. „Jsou to kusy železa, které jsou nějakým způsobem zakalené, dotvarované do různých tvarů. Špička, dláto, zubák, šalírka,“ vyjmenovává Chmelař a pokračuje. „Měl jsem tam hlavně ideové nářadí, což jsou jednotlivé sekáče, které v sobě mají zaletovaný, takový jako tvrdokov, který je houževnatější.“ Byly to nástroje, které se v jejich sochařské rodině dědily po generace. Z dědy na syna ale i mezi dalšími příbuznými. „Od nich jsem dostal nepřeberné množství těchto různých dlát a paliček,“ říká Chmelař k nářadí, s nímž ho pojilo i citové pouto. „Hlavně to byla došlechtěná ocel, kterou si myslím, že dneska vlastně ani moc nezakoupím, v tomhletom kontextu se jedná vlastně o nářadí starých mistrů, které se používá právě na opracování kamene,“ dodává. A když už se prodává, musí se upravit na míru sochaři. „I když si to člověk koupí z výroby nějakým způsobem zakalené a v nějakém tvaru, tak vždycky si to stejně upravuje na míru,“ říká.
Na náhradu jeho ztracených sochařských potřeb se na serveru Donio pod názvem „Solidaritou proti krádeži, aneb vraťme sochám život“ rozeběhla finanční sbírka. Lidé se ale snaží pomoci i nabídkou doma zapomenutých kusů nářadí. A to nejen v Praze. „Mám naplánovaný výlet do Německa, Donio kupodivu sahá až za hranice. Mám se přijet podívat na nějaké nářadí k odkoupení za symbolickou cenu. Ač lidi třeba nepřispějí finančně, tak někteří skutečně objevují doma staré majzlíky, které se už nikomu dneska nehodí,“ dodává Chmelař s tím, že jej těší zjištění, že i dnes je v lidech stále touha pomoci.
Hrozí mu sankce
Krádež nářadí Chmelaře zdržela od práce na monumentálním pomníku pro město Orlová. Ten je věnovaný obětem první a druhé světové války. Tvoří jej z božanovského pískovce a bude vážit kolem 52 tun. „Samozřejmě můžu nyní naplánovat nějaký převod a instalaci, ale sám bych nebyl s kvalitou spokojen,“ říká Chmelař. Termín odevzdání díla, kterým byl vázán na přelom letošního března, však už uplynul. „Doufám vlastně, že se mi podaří vybrat částku, která by pokryla to nářadí, potažmo i nějaké penále,“ dodává. Podle jeho popisu město situaci chápe a hledá se řešení, i pro ně, jako investora, je však prodleva v dodání problematická.
Zdroj: vz
