Milan, Robert a Václav Barešovi byli tři bratranci, kteří se před třiačtyřiceti lety pokusili pomocí uneseného autobusu probít na Západ. Svůj čin měli provést po týdnu rozhodování. V osudný den ráno vyzvedl Robert Bareš svým Trabantem Milana Bareše a spolu jeli vyzvednout třetího z bratranců Václava. V hájovně u Řevničova si pak nezákonně opatřili tři kulovnice a vydali se opět svým Trabantem k Chebu. Nějaký čas hledali vhodný autobus k únosu, když v podvečer narazili v prostoru přehrady Jesenice na autobus s devětatřiceti studenty říčanského gymnázia, kteří byli právě na cestě do NDR.
Když učitelé opustili autobus, aby sehnali ubytování na noc, vnikli Barešovi dovnitř se zbraněmi. Pod pohrůžkou zastřelení přinutili řidiče, aby změnil trasu a vydal se na hranice s Německou spolkovou republikou. Prostřednictvím studentů, kteří se stali jejich rukojmími, se v Chebu pokusili vyjednat průjezd hraničním přechodem Pomezí nad Ohří. Československé státní orgány ale neměly v úmyslu nechat autobus projet. Únosci tak začali střílet z kulovnic do stropu autobusu. Přitom bohužel došlo ke zranění jedné ze studentek, kterou následně propustili.
Před hraničním přechodem se po vyjednávání a výhrůžkách mezi únosci a pohraniční stráží podařilo domluvit propuštění všech 39 rukojmích a volný průjezd autobusu i s řidičem do západního Německa. Tato naivní dohoda se však únoscům stala osudná. Nejen, že se do Německa nedostali, ale navíc byli pohraniční stráží prudce ostřelováni.
Pohraniční stráž nejprve připravila zastavovací hřeby, které přehradili silnici i spolu s obrněným transportérem. Při následné přestřelce mezi oběma stranami byli smrtelně zraněni Milan Bareš a řidič autobusu Jan Novák. Zbylí dva únosci pak byli vážně zraněni. Tím také skončila celá jejich akce.
Při následném soudním procesu byli Krajským soudem v Plzni přeživší únosci odsouzeni k výjimečným trestům; Robert Bareš, kterému bylo v době únosu už 22 let, byl odsouzen k trestu smrti a 6. prosince 1979 byl popraven, jeho bratranec Václav Bareš, kterému bylo v době únosu 20 let, dostal 25 let žaláře. Po revoluci, v roce 1992, mu byl jeho trest zmírněn na 11,5 roku a byl z vězení propuštěn. Soudní proces však nebyl uzavřen, především proto, že nebyla nikdy spolehlivě vyšetřena smrt řidiče autobusu Nováka. Za zmínku ještě stojí, že po revoluci byl souzen i tehdejší velitel pohraniční stráže František Šádek, který se zásahu přímo účastnil a byl to on, kdo vydal pokyn zadržet únosce všemi prostředky. Šádek nakonec v říjnu 2015 zemřel.
