• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Matěj Stropnický: Tahle vláda je ale skutečně extrém!

    16.4.2024
    Jitka Kačánová

    Někdejší herec, novinář, politik a současný kastelán se angažuje v příměří mezi Ruskem a Ukrajinou, stejně tak jako mezi Izraelem a obyvateli Gazy. A také podrobuje silné kritice současnou vládu. Za své názory je často nálepkován slovem Chcimír a je cílem, jak tomu sám říká, lynče mediálních saní.

    Mohl byste stručně představit vaši mírovou iniciativu?

    S kolegy Janem Kavanem, někdejším ministrem zahraničí, a profesorem Václavem Hořejším jsme zhruba před rokem vyšli s iniciativou Mír a spravedlnost a s výzvou adresovanou naší vládě, ale i evropským vládám. Cílem bylo, aby vláda přestala vytvářet atmosféru války a militarizace společnosti a aby přestala naši zemi táhnout do války dohromady s Ukrajinou. A aby se vláda snažila – místo rozmýchávání vál-
    ky a dodávání zbraní – konflikt tlumit, aby se soustřeďovala a tlačila i ostatní partnery k diplomatickému řešení, ať už jakkoliv složitému, aby co nejdřív přestali boje a aby byla zahájena jednání o míru. A také, aby se vyhodnotily sankce. Po roce už bylo vidět, že poškozují hlavně evropské země, včetně Česka, a zdaleka tolik neškodí Rusku, na které byly sankce uvalené.

    To byly hlavní požadavky, se kterými jsme přišli loni. Vláda samozřejmě žádné z nich nesplnila. Proto jsme po roce přišli s požadavky znovu. Propojili jsme ten konflikt i s konfliktem na Blízkém východě, který se mezi tím rozhořel. A vyzýváme vládu znovu k něčemu velmi podobnému. Domníváme se, že ti, kdo dál ženou Ukrajinu do pokračování v tom konfliktu, a ti, kdo se do něj snaží zavléct i Česko, tak vytvářejí velké nebezpečí u nás a ani nepomáhají Ukrajině samotné. Protože tu válku nejde vyhrát vojenskými prostředky bez velké války. To znamená bez střetu, který už nebude jenom mezi Ukrajinou a jejími spojenci a Ruskem, ale který bude fakticky mezi Západem a Ruskem. A to je něco, čemu se rozhodně chceme vyhnout.

    Tomu rozumím. Také ale rozumím druhé straně, která tvrdí, že když se Ukrajina neubrání Putinovi, tak až ji „schlamstne“, že si potom přijde i pro nás. Nemáte z toho strach?

    Ano, bránit se na začátku bylo nepochybně potřeba, ale pak musíte vyjednávat. Představa, že Ukrajina získá zpět všechna území včetně Krymu… Po těch dvou letech tomu bohužel nic nenasvědčuje. Já nevidím, co je cílem. Já bych rád, aby Západ nebo Ukrajina, nebo ideálně dohromady, aby bylo formulováno: Chceme dosáhnout toho a toho a ty prostředky k tomu budou tyto a tyto. Někdy jsou to prostředky vojenské, někdy spíše diplomatické. Čili je velkou otázkou, kam celý ten konflikt směřuje. Pokud není cílem jen oslabovat Rusko a zabavit ho někde na úkor Ukrajiny, na úkor lidí, kteří tam bojují a umírají. Na úkor státu, který se rozpadá, zadlužuje, který je zničenou zemí. Ne na celém území, protože ta válka neprobíhá na celému zemí. To jsou věci, na které nám naše vláda, západní vlády a ukrajinská vláda dluží odpověď.

    Kde vzít jistotu, že to opravdu nedopadne jako za Hitlera, že si Putin vezme Ukrajinu, a pak přijdeme na řadu i my?

    Na rozdíl od Ukrajiny jsme členy Severoatlantické aliance. Pokud platí články, které jsou součástí té smlouvy, tak ve chvíli, kdy dojde k útoku na některou z členských zemí NATO, tak ostatní země jí půjdou na pomoc. A to Putin samozřejmě ví. Takže ta pravděpodobnost je strašně malá. A ten, kdo tím straší, tak nás chce udržet v konfliktu, který na Ukrajině Česká republika prostřednictvím svojí vlády podporuje. Prostřednictvím veřejnosti čím dál méně, jak vidíme ze všech průzkumů.

    Pojďme teď k situaci v Gaze. Jak ji vnímáte?

    Na straně Palestinců je přes třicet tisíc mrtvých civilistů. A 7. října, čímž izraelsko-palestinský konflikt začal nanovo, bylo zhruba 1300 zabitých Izraelců. Dva miliony lidí jsou přesídleni do mnohem menšího území, protože je nikdo nechtěl přijmout, protože neměli fakticky kam utéct. Pokud přistoupíme na to, že Izrael měl právo na nějakou odvetu, tak ta odveta už se dávno naplnila víc než dvacetkrát. A to si myslím, že mezinárodní společenství na to musí už reagovat. A popravdě řečeno, zatímco za Ukrajinou stojí přece jenom velká část západních zemí, podle hlasování v OSN za izraelskou odvetou stojí už jenom čtyři nebo pět zemí. Mezinárodní izolace, do které se Česko svou jednoznačnou podporou, bez jakýchkoliv „tlumicích“ požadavků, dostává, je tak nepřiměřená, že je mi z toho stydno.

    Jsou zde ale i protihlasy, které tvrdí, že v Gaze žádní civilisti nejsou, že v rozstřílených nemocnicích a kostelech, kde se ukrývali lidé, byly schované zbraně a že každý, kdo protestuje proti zabíjení Palestinců, které se tam odehrává, tak je antisemita.

    Antisemitismus je přece vyjadřování nenávisti vůči židovskému etniku. A já nemám potřebu vyjadřovat žádné projevy nenávistí vůči židovskému etniku. Já kritizuju izraelskou vládu, což není totéž. A především musím říct, že se ani tolik nezaměřuji na kritiku izraelské vlády, jako spíš na zastávání se těch Palestinců, kteří nemají kam jít. A kritizuji českou vládu. My jsme shromáždili 18 tisíc podpisů občanů České republiky, proto se obracíme na českou vládu. A to samé je i v případě blízkovýchodního konfliktu. Česká vláda je dlouholetým významným přítelem Izraele. A přátelé jsou si přáteli většinou také tím, že si umějí říct třeba i nepříjemné věci. Nemusí si je říkat před kamerami, ale tady nic nenasvědčuje tomu, že česká vláda nebo některý z jejich zástupců něco takového Izraeli byť jen naznačil.

    Před časem jste řekl, že Andrej Babiš je produkt pravicové politiky. Není nárůst jeho obliby produktem politiky Fialovy vlády?

    Ve chvíli, kdy vláda je tak neschopná a tak strašně lhostejná vůči problémům narůstajícího množství obyvatel, tak byť i ne z lásky, ale z logiky věcí rostou preference opozičních stran. To je úplně jednoznačné.

    S minulou vládu jsem příliš spokojná nebyla, tu pak s velkou nadějí vystřídala ta Fialova, a zase to nedopadá moc dobře. Vidíte nějaké východisko z této situace?

    Tahle vláda je ale skutečně extrém, protože ona si nebyla schopná poradit ani s jedním z těch problémů, které se tady objevily. Na české občany dopadla obrovská inflace, obrovská drahota, nic se nedělalo s cenami potravin, nic se nedělalo s cenama energií. Navíc se třeba mluvilo o výstavbě bytů, o investicích do vzdělání. Nic z toho se ale nerealizovalo, všechno se podřídilo tomu, že teď budeme nakupovat bombardéry F-35 v počtu 24 kusů. Paní Černochová má radost, to je asi všechno, protože ty bombardéry a všechno, co s nimi souvisí, budou tenhle stát stát 800 miliard během příštích 10 let a tahle částka bude chybět u důchodů, u platů učitelů, ve zdravotnictví, na silnicích, bude chybět všude. A to je rozhodnutí této vlády, to je fakticky to jediné, s čím tato vláda přišla, všechno ostatní nechala plavat.

    Uvažujete o návratu do politiky?

    Já jsem z politiky nikdy úplně neodešel. Pro mě politika není to, že máte veřejnou funkci, auto s řidičem a obědy za 50 korun. Pro mě je politika předmět zájmu toho, kam se bude vyvíjet společnost, které se cítím být součástí. Člověk s tím samozřejmě otálí, dokud není úplné zbytí. Hlavně proto, že mediální lynč, který následně přijde, je strašně velký.

    Jak se vypořádáváte s negativními reakcemi, které jsou často zaměřené proti nemainstreamovým nebo nevládním názorům?

    Já jsem v politickém provozu dvacet let, čili jsem na útoky, které se týkají mých politických názorů, docela zvyklý, protože to tak prostě bylo vždycky. Vždycky jsem dostal nějakou nálepku jako terorista nebo chcimír. Ve chvíli, kdy to jde do osobní roviny, tak je to nepříjemnější, ale já s tím umím žít. Já jsem na to zvyklý i z naší rodiny, která si za to místy může taky sama, co si budeme povídat, a která je pod takovým drobnohledem celá léta. Ve chvíli, kdy se člověk rozhoduje, jestli se pustí do nějakého politického angažmá, vidí ty saně z médií, kteří už se těší, až vám vytrhnou ledviny a pak plíce a pak vás dorazí celého. Já cítím, že vstup do veřejného prostoru dnes znamená automatickou palbu, aniž se ta diskuse vůbec zahájí.

    Zdroj: Autorský text



    Nepřehlédněte