„Začalo to tak, že já a moji kolegové jsme jezdili pomáhat různě po republice, kde se pase nebo seče na podporu biodiverzity, tedy na ochranu přírody. Říkali jsme si, proč jezdit tak daleko, když v Praze je plno pěkných míst, o které se lze starat. Oslovili jsme zdejší cementárnu, která nám zapůjčila pozemky, abychom se o ně starali. Celkově tu pečujeme o asi 20 hektarů,“ uvedla pro Náš REGION Martina Skohoutilová ze spolku Pražská pastvina, který působí pod základní organizací Českého svazu ochránců přírody – Ekologickou servisní organizací.
„Oproti současnému stavu to tu bylo mnohem zarostlejší, byla tady asi metrová tráva, všude mraky křovin. Vše jsme prořezali a pár měsíců na to už jsme sem přivezli první zvířata. To bylo na jaře 2017, přičemž později přibyla další zvířata. Stádo vzniklo tak, že se svážela zvířata z celé republiky. Jejich majitelé se o ně nechtěli nebo nemohli starat, ujali jsme se jich, vypiplali jsme si stádo, aby bylo kompaktní, aby nás jednotlivá zvířata poslouchala a neutíkala. Některá zvířata se tady už narodila. V současné době máme čtyřicet ovcí a třicet koz,“ pokračovala.
Včelín s ovocným sadem
V místech je také jeden včelí úl, přičemž včelín s ovocným sadem, kde se pase asi šest zvířat, se nachází v Zadní Kopanině, kde má spolek propůjčen pozemek od soukromého majitele. „Pořádají tam včelařské kursy nebo prořezy stromů,“ uvedla Martina Skohoutilová. Dělají tam i vlastní med. Co se týče pozemku mezi Radotínem a Zadní Kopaninou, fyzicky nejnáročnější byly podle ní počáteční práce. V místě se lidé střídají, spolupracují s firemními dobrovolníky, pořádají exkurze pro školy, přičemž děti kupříkladu vyvěšují budky pro ptáky, o které pečují. V létě jsou tam lidé ze spolku téměř denně, v zimě skutečně denně.
Pravidelně je nutné třeba doplňovat vodu z potoka pod kopcem, které zvířata denně vypijí řádově desítky litrů, kontrolovat ohradníky, které se pravidelně přesunují. Lidé ze spolku mají vychytané všechno – do nádob s vodou kupříkladu dávají i silnější větve, aby se tam neutopili ptáčci. Základní myšlenkou je podpora rozmanitosti rostlin, na které se vážou motýli, včetně vzácných, kupříkladu okáče metlicového a skalního. Pozemky obhospodařují i na přírodní památce Zmrzlík, přičemž na podzim zvířata spásají nedalekou národní přírodní památku Cikánka.
Změna se dostavila po první pastvě
Změna byla, podle slov Martiny Skohoutilové, vidět už druhý rok po pastvě vysokých travin, které pohlcovaly bylinné patro. „Letos na jaře to tu bylo mimořádně kvetoucí a létalo tu velké množství motýlů,“ řekla. Ještě v době naší letní návštěvy některé květinky kvetly, třeba hvozdík kartouzek, kolem poletoval modrásek. Skladba květin je podle Martiny Skohoutilové víceméně stejná, občas vykvete nějaká nová, nikoli ale masivně. „V jednotlivých obdobích už čekáme, co pokvete,“ dodala. Kytky i motýly se naučila rozeznávat rychle. „Zpočátku jsem ve spolku fungovala jako administrativní prvek, dělala jsem finance a starala se o online komunikaci. Až poslední rok se aktivně starám o zvířata, předtím jsem sem jezdila jen občas, nyní dvakrát třikrát týdně,“ řekla.
Všechna zvířata mají svá jména (třeba starší ochočená koza se jmenuje Matylda) a lidé ze spolku k nim tudíž mají osobnější vztah, nerozmazlují je, nechávají jim co nejpřírodnější podmínky, ale občas se s nimi pomazlí. „Ovečky jsou méně mazlivé, kozy se vyloženě pomazlit chtějí,“ uvedla Martina Skohoutilová. V době nouzového stavu, kvůli šíření koronavirové infekce, byly služby u zvířat přirozeně také. Jediným rozdílem bylo, že se po okolí pohybovalo větší množství lidí, kteří vyrazili do přírody. V zimě, kdy je na pozemcích nejvíc práce, jsou zvířata na zimovištích. Na jaře přichází odměna, kterou umí jen příroda.
Na pozemcích to celé cvrká
„Celé to tu cvrká,“ uvedla v závěru Martina Skohoutilová. A je to tak. Všemu živému se v přírodě daří, lidé ze spolku tam v praxi předvádějí to, o čem toho bylo teoreticky už mnoho napsáno. „Zajímavé je i to, kolik profesí se tady prolíná. Nejsou mezi námi většinou lidi, které by primárně zajímala ochrana přírody, ale pracují na úřadě, jinde v kanceláři, jsou zde studenti, máme tu kováře,“ dodala naše průvodkyně.
Lidé se tam učí za pochodu, přičemž každý tam přišel s jiným cílem. Někdo kvůli zvířatům, jiný kvůli partě lidí, další vyčistit si hlavu. Spolek má v prostoru i zázemí v podobě maringotky. Kdo by se rád přihlásil do dobrovolnické brigády, může tak učinit přes facebookovou stránku Pražská pastvina, lze si i na dálku adoptovat některé ze zvířat, o které spolek pečuje.
