Komediant každým coulem si svou malou postavu kompenzoval velkými auty, obrovským psem a minimálně o hlavu vyššími ženami, nejlépe manekýnami. Neustále se zamilovával a pro lásku riskoval i život. Pád z dvacetimetrové výšky, který jen zázrakem přežil, ho ale nezastavil.
Za pouhých dvacet let své hvězdné kariéry natočil Jiří Hrzán na sedmdesát filmů, jeho nejznámější rolí byl například Prcek v Nebeských jezdcích režiséra Jindřicha Poláka, ženich Venda ve Svatbě jako řemen režiséra Jiřího Krejčíka, astrolog Stuart Hample v crazy komedii Václava Vorlíčka „Pane, vy jste vdova!“ nebo číšník Michal v kriminální komedii Zdeňka Podskalského Drahé tety a já.
Legendární byla i jeho divadelní představení v Činoherním klubu, kde se ocitl v dobách největší slávy této scény spolu například s Jiřím Kodetem, Petrem Čepkem nebo Ladislavem Mrkvičkou. Na lístky na jeho Dobčinského v Revizorovi nebo Halibuta v Pensionu pro svobodné pány se stály obrovské fronty až ven. Na DAMU ho přitom kvůli špatné výslovnosti ř a občasnému zakoktávání napoprvé nevzali. Když ho ale mezi táborskými ochotníky uviděl E. F. Burian, hodil mu lano do Prahy, a syn zahradníka prezidenta Edvarda Beneše si mohl splnit svůj sen.
Milovník a výtržník
Při svých vystoupeních využíval nejen komediální a pěvecký talent, ale i neobyčejnou mrštnost, které nabyl ještě v mládí, kdy se pilně věnoval sportům. Tuto schopnost využíval nejen v umění, ale také při oslňování žen. Ty byly – kromě divadla – jeho největší vášní. Šplhal kvůli nim po výškách, stavěl se na jednu ruku na vyšehradských hradbách a přelézal po střechách domů, okenních parapetech či hromosvodech. A věřil, že se mu nemůže nic stát.
Zvlášť poté, co v roce 1976 spadl z římsy ostravského hotelu, kam se šplhal za Miluškou Voborníkovou, kterou miloval, stejně jako například Saxanu Petru Černockou. Pád z více než dvacetimetrové výšky přežil, ale tato výtržnost posloužila jako skvělá záminka k jeho vyhazovu z Činoherního klubu, protože v dobách tuhnoucí normalizace si odmítal při kritice poměrů dávat pozor na jazyk.
Neřízená střela
Za trest začal objížděl republiku s lacinými estrádami, při kterých ale ze sebe dával vše a jeho sláva tak paradoxně nehasla. Měl ale čím dál tím větší problémy s životosprávou i alkoholem. Jeho blízký přítel, hudebník Zdeněk Barták, o něm později řekl, že byl jak neřízená střela.
A problémy měl samozřejmě i s láskou. V září 1980 za jednou ze svých přítelkyň šplhal v noci do okna domu v pražské Ladově ulici. Pád z pátého patra už ale tentokrát neustál a po dvou dnech v kómatu zemřel. Bylo mu pouhých 41 let. Brzkou smrt mu předtím vyvěštila už Helena Růžičková, se kterou se setkal při natáčení trilogie režiséra Jaroslava Papouška o výstřední pražské rodině Homolkových.
Holky po tátovi
Bára Hrzánová se dokonale „potatila“ a dnes patří k nejpopulárnějším českým herečkám. Na začátku své herecké kariéry zaujala v roli mentálně zaostalé dívky Johanky v kultovním filmu Filipa Renče Requiem pro panenku. Za roli v populárním divadelním představení Hrdý Budžes obdržela v roce 2003 Cenu Thalie. Po absolutoriu DAMU odešla hned hrát do Národního divadla, odkud ale později odešla do Divadla Na Zábradlí. Je rovněž úspěšnou zpěvačkou, vystupuje například s hudební skupinou Condurango, pro kterou také skládá vlastní písničky.
Dětství prožila mezi herci v Českých Budějovicích s dědečkem a babičkou Šmídovými. Zpočátku o sobě měla trošku vyšší intelektuální mínění – jako že bude třeba archeolog nebo paleontolog. Když se ale v deseti letech poprvé postavila na jeviště v Našich furiantech, rozhodla se pro divadlo. A naštěstí se nenechala odradit ani nepříliš lichotivými slovy, když se v patnácti letech hlásila na konzervatoř. Nepřijali ji pro nevyhovující mluvu a vzhled a poradili jí, ať jde na plastiku.
Možná málokdo ví, že i druhá Hrzánova dcera Tereza, která se narodila do jeho druhého manželství s manekýnou Olgou, má ke světu filmu blízko. Je filmovou kostymérkou a její manžel Karel Dobrý i syn Cyril jsou rovněž herci.
Zdroj: ČSFD
