S ministrem zdravotnictví jste oznámili, jak bude vypadat návrat dětí do škol. Ty čeká na úvod školního roku hned trojí testování na covid-19. Co si od toho slibujete?
Ministerstvo zdravotnictví chce zmapovat situaci, kdy se mění prázdninový režim dětí na školní. Nepřistoupilo tentokrát k bariérovému testování, tedy k tomu, aby test byl podmínkou vstupu do školy, ale ke screeningovému plošnému testování, kdy třikrát za sebou antigenními testy nebo dvakrát PCR testy projde celá školská populace, což by nám mělo dát jasný obrázek o tom, jaký je stav epidemie u českých dětí při začátku školního roku. Věříme, že to také umožní nastavit takový mix opatření, abychom na případná ohniska reagovali výrazně rychleji, než v minulém školním roce.
I podle komentářů na sociálních sítích je zřejmé, že lidé si uvědomují, že nejde o školská, nýbrž zdravotní opatření, byť aplikovaná ve školách. Do jaké míry je mělo ministerstvo školství možnost ovlivnit?
Jsem moc rád, že si i veřejnost už uvědomuje, že ta opatření, za která jsem byl celých osmnáct měsíců já a ministerstvo školství pranýřován, jsou ve skutečnosti epidemicko-hygienická a vydává je ministr zdravotnictví. To je dobrá zpráva, protože lidé už konečně přišli na to, že nejde o výmysl resortu školství, ředitelů škol či snad učitelů, ale že jde vesměs o veskrze odbornou zdravotní problematiku. Tím ale neříkám, že bychom v krizi snad byli nečinní. Vnímám pozitivně, že naše dvě ministerstva tentokrát velmi intenzivně spolupracovala. A že jsme splnili vše, co bylo slíbeno: tedy, že do 30. 6. školy dostaly úvodní informaci o tom, jak bude probíhat testování. Dále, že do konce července školy dostaly soubor doporučení ministerstva zdravotnictví. Následně jsme měli 14 dní na to, abychom o těchto doporučeních s řediteli škol diskutovali a poskytli resortu zdravotnictví zpětnou vazbu. To se ukázalo jako velmi prospěšné, protože se ukázalo, že hned několik doporučení by se nedala v praxi realizovat. Poskytli jsme tedy určitou oponenturu. Díky tomu mohl být s dostatečným předstihem do škol rozeslán manuál fungování na začátku školního roku.
Respektovalo ministerstvo zdravotnictví tuto oponenturu? Projevila se nějak ve výsledném manuálu?
Myslím si, že ano. Protože když se do něj podívám, tak výsledný dokument nakonec z hlediska právní závaznosti, tedy co je opravdu povinné pro všechny školy, nakonec obsahuje jen velmi málo věcí, v nichž by ředitelé škol neměli žádný manévrovací prostor. Jde třeba o testování, kde to vnímám jako žádoucí, protože vedení škol musí mít právní oporu, když se střetne s rodičem, který pro své dítě odmítá jak testování, tak očkování. Na druhou stranu byla vyslyšen zásadní požadavek ministerstva školství, aby v případě pozitivního záchytu nebyly rozpuštěny celé třídy jako v minulosti, ale šlo se cestou trasování kontaktů dvou dnů nazpět. Do manuálu se také dostal náš požadavek, aby během testování platilo, že pro školní družiny a školní kluby stačí čestné prohlášení o absolvování testu ve škole. Tedy, aby dítě nemuselo procházet dalším testováním.
Novináři nakonec z celé tiskové konference nejčastěji informovali o omezeních pro ty žáky, kteří se nenechají testovat ani očkovat. Nebudou moci zpívat ani cvičit. Musí být separování při obědě od ostatních. Například šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš k tomu napsal, že „Který učitel toto bude vyžadovat, není učitel. Která škola to bude dodržovat, není škola.“ Co vy na to?
Chápu novinářskou zkratku a pokud toto bylo z celého dokumentu nejvíc kontroverzní, tak je to vlastně úspěch. Ale to, co uvedl pan šéfredaktor, je nepochopení celé situace. Zdůvodním to: pokud někdo odmítne testování, nezakazujeme mu přístup ke vzdělání, ale protože tam vnímáme větší riziko toho, že může být daný jedinec pozitivní, ministerstvo zdravotnictví vyžaduje, aby měl zakryté dýchací cesty po celou dobu výuky. Není nikde separován, neučí se nikde jinde než zbytek třídy, ale v tomto případě nebereme v úvahu jen jeho komfort, ale i komfort zbytku kolektivu a chráníme veřejné zdraví. Ráno jsem vedl debatu s Tomio Okamurou, předsedou SPD, kterému jsem musel vysvětlovat, že jeho zkratka, že děti vytrháváme z kolektivu, není pravdivá. Pouze u oběda platí podmínka odstupu minimálně 1,5 metru netestovaného či nenaočkovaného žáka od dalších žáků. I toto ale má smysl, rozestupy jsme dodržovali již dříve. Tedy nejde o nic nového ani nijak limitujícího.
Co izolační místnost? Už samotný název je dost děsivý.
To také není žádná novinka, školy je znaly již před covidem. Již dříve se tam umisťovaly děti, u nichž bylo podezření, že mají nějakou infekční nemoc. Takže bych se opravdu chtěl vymezit proti novinářským nebo opozičním zkratkám, že děti budeme nějak separovat. Není to pravda. K tomu bych ještě dodal, že testování proběhne neinvazivní metodou. Už jaro ukázalo, že ani rodiče malých dětí se nemají čeho bát a že testování je bezpečné. Jako otec dvou dětí prvního stupně jsem si zažil, že testování není žádným velkým zásahem, moje děti s ním neměly vůbec žádný problém.
Proč v manuálu nenajdeme pokyny pro vysoké školy? Na co se u nich čeká?
Jediné režimové opatření, které se vysokých škol týká, jsou omezení u ubytovacích zařízení, studentských kolejí. Na vysoké školy se tedy nezapomnělo, ale s ministerstvem zdravotnictví se nám k nim podařilo vyjednat takový rámec, že tam v tuto chvíli nejsou, pokud jde o přímou výuku, žádná omezení. Mohou tedy normálně učit.
Sám jste uvedl, že jste během koronavirové krize čelil velké kritice. Naše školy byly zavřené celosvětově rekordně dlouho. Opravdu jste nemohl být v obraně svého resortu před uzavřením razantnější?
To, že něco nebylo mediálně viditelné neznamená, že to neprobíhalo. Nejsem zvyklý řešit problémy přes média, takže se k vám třeba nedostalo, že na vládě docházelo i k vypjatým situacím. Resort zdravotnictví z mého pohledu v průběhu krize často neměl školství jako svou prioritu, a když k takovým situacím docházelo, snažil jsem se to zvrátit. Často se to povedlo. Pravda, nemám tu povahu, abych se tím hned šel chlubit na twitter.
Předseda ODS i další opoziční politici zavření škol považovali za velkou vládní chybu. Čelil jste i výzvám k rezignaci. Přemýšlel jste o tom, že skončíte?
Ta situace byla velmi vážná a nebudu tvrdit, že o rezignaci jsem neuvažoval. Hodně jsem přemýšlel nad tím, co ještě má a co nemá smysl. Ale myslím si – a věřím, že se to časem ukáže – že role ministra školství ve vládě během pandemie byla poměrně důležitá. To, že se začalo testovat ve firmách a následně ve školách, bylo zásluhou lidí na ministerstvu školství. Celou dobu jsem se snažil, aby nejen školská soustava, ale celá česká společnost nečelila ještě větším následkům covidových omezení, než kterým jsme již čelili. Jsem přesvědčený o tom, že ministerstvo školství bylo silnou oporou školské veřejnosti, žákům i rodičům. A že jsme udělali maximum možného.
Mediálně to však vypadalo jinak. Jméno Robert Plaga bylo během koronavirové krize nejčastěji zmiňováno nikoli kvůli boji za otevřené školy, ale v dubnu letošního roku, kdy jste měl být podle televize CNN Prima odvolán. Chtěl vás Andrej Babiš vyhodit z vlády?
V mediálním prostoru jsem byl za ty čtyři roky odvolán už čtyřikrát, takže tyto v uvozovkách ověřené zprávy jsem vždy bral a stále beru s rezervou. Je ale pravdou, že v té době jsme s premiérem měli debatu, kde jsme si vyjasňovali způsob vzájemné komunikace a jak spolu můžeme fungovat. Spor jsme spolu měli o takzvanou úřední maturitu, kterou pan premiér prosazoval, já ji naopak odmítal. Jestli to bylo až v rovině možného odvolání, to si netroufám říct. Ve výsledku ale z mého pohledu tato schůzka měla smysl, mnohé jsme si vyjasnili a nastavili si, jak se vzájemně budeme informovat o vývoji ve školství.
Skoro polovinu čtyřletého období ve funkci vám ukradl covid. Co jste i přesto stihl a myslíte si, že to ve výsledku pomůže českému školství?
Řada změn je sice skryta mrakem covidu, ale přesto se na nich pracovalo a podařilo se je úspěšně prosadit. Jsem moc rád za to, že se nám podařilo zpracovat Strategii 2030+, klíčový dokument pro rozvoj vzdělávací soustavy České republiky v dekádě 2020 – 2030+. Nejen, že se jej podařilo napsat, ale už se také učinily první kroky k tomu, aby nezůstal jen na papíře. Druhou věcí je změna financování regionálního školství.
Tím se chlubila ale už i vaše předchůdkyně Kateřina Valachová (ČSSD)…
Když jsem přišel na ministerstvo, byl to nenaplněný pojem. Změna byla v zákoně, mediálně to vypadalo, že vše běží, jak má. Model, který tu ale byl, nemohl nikdy fungovat, nebyl ověřen v terénu a vyvolával obavy. Požádal jsem proto o roční odklad, který můj tým pod vedením náměstkyně Zuzany Matuškové maximálně využil, odvedl neuvěřitelné množství práce. To, že si nikdo kritickým okem nevšiml, že došlo k zásadní změně ve financování regionálního školství, znamená, že byla odpracovaná velmi pečlivě. Že se nám ji podařilo vysvětlit a školy ji přijaly za svou. Další věcí je zvýšení platu učitelů. Dvacet let se mluvilo o tom, že průměrný plat učitele bude 130 procent průměrné mzdy. Pokud se podíváme na současný vývoj, tak tohoto cíle bude konečně dosaženo, i když z důvodu koronavirové krize došlo k propadu ekonomiky a poklesu HDP (podle nových dat ČSÚ pobírali učitelé v roce 2020 v průměru 43 318 Kč měsíčně hrubého). Zvyšujeme atraktivitu učitelského povolání, což je znát i na zvyšujícím se počtu přihlášek na pedagogické fakulty a návrat učitelů ze soukromého sektoru zpět do škol.
Pokud by po volbách sestavoval vládu opět Andrej Babiš a dostal jste nabídku pokračovat ve funkci, přijal byste ji?
V mediálním prostoru se zatím objevuje zkratka, že ministr Plaga končí, protože nekandiduje. A skutečně, já nekandiduji do Poslanecké sněmovny, protože mě absolutně neláká být poslancem. Silnější se cítím v odborné rovině a v exekutivní pozici. To ale není vázáno jen na pozici ministra. Rád bych pokračoval v nějaké exekutivní roli, kde bych mohl využít mou odbornost. Třeba při naplňování zmíněné strategie Strategii 2030+. Také se ale nabízí návrat k vysokým školám, vědě a výzkumu, tedy oblastem, kterým jsem se věnoval ještě před ministerskou funkcí.
Zdroj: vlastní zdroj
