Bývalé hliniště dlouhou dobu zarůstalo náletovou vegetací a probíhalo zde čilé skládkování různého odpadu, ale také unikalo pozornosti stavebních aktivit. Před rokem tento pozemek díky místním iniciativám získalo hlavní město a už tohle léto bylo zahájeno jeho čištění.
Až budou veškeré skládky a navážky odvezeny a svahy se očistí od náletové vegetace, vznikne zde cesta, která podchodem pod Horoměřickou ulicí propojí Divokou a Tichou Šárku. Také zde budou vyhloubeny tůně a postaveny kamenné zídky pro ještěrky a hady. Území brzy pokryje step, podobně jak je tomu v sousední přírodní památce.
Cihelna byla na Jenerálce (tehdy ještě nebušické) už od první poloviny 19. století. Asi od 50. do 70. let patřila Janu a Kateřině Theinovým. Za Čeňka Hlaváčka v roce 1888 tu vyrostla kruhová cihelna s 29 metrů vysokým komínem (stavěla firma Václava Romováčka), poté tu podnikal Antonín Baráček (1832 v Holštýnu u Boskovic – 1905 v Praze), hutní ředitel na penzi. Zřejmě od roku 1906 držel cihelnu František Vodenka – ten zaměstnával 44 dělníků – a pak do podniku přibral Vojtěcha Koutka (do roku 1913). Vodenka v letech 1920–22 cihelnu přestavěl na strojní výrobu cihel – tehdy živil asi 20 dělníků. Výroba byla ukončena v roce 1934. Na fotografiích z roku 1953 je už kruhová pec bez komínu, do roku 1975 zmizela samotná pec a v místech hliniště i jinde v areálu bývalé cihelny začaly vznikat garáže a chatky (ulice V Trníčku).
Z cihelny jsou četné doklady archeologických nálezů a cihelna patří k nejzajímavějším nalezištím z období mladšího paleolitu v Čechách. Velký výzkum tu ve 2. polovině 90. let 19. století provedl profesor Jan Nepomuk Woldřich, nejstarší doložený průzkum zde podnikl už Václav Krolmus v roce 1855. Od 70. let sem docházel se studenty Antonín Frič, těžbu zde sledovali a výzkumy prováděli i G. C. Laube a později Josef Antonín Jíra.
Odehrává se zde i část Štorchova románu Lovci mamutů.
