• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Most inteligence Praze evropské prvenství nepřinesl. Dočká se modernizace?

    13.11.2019

    Ne vše, co se budovalo za dob socialismu se povedlo tak jak by mělo. Názorným příkladem je i nejjižnější železniční most na území Prahy. Měla to být chlouba tehdejší doby. Velké plány nejspíš zhatilo, že tentokrát inženýři vozili v kolečkách beton na most a novopečené „odborné kádry“ plánovaly světlé zítřky.

    Úvahy o stavbě Branického mostu spadají do začátku 20. století. Samotné plány se začali konkrétněji rýsovat až v roce 1920, kdy první reálné návrhy na stavbu předložil Pražské nádražní komisi Josef Kubler. K tomuto návrhu se v roce 1923 připojil i Jan Bašta, který návrh podpořil.

    Důvodem vybudování jižního železničního obchvatu, byl hlavně fakt, že železniční nákladní přeprava projíždějící přes Prahu stále sílila a tím víc zatěžovala obyvatele samotného města. Nehledě na omezenou kapacitu tratí a nádraží na území Prahy. Bohužel i přesto, že existovali návrhy a plány stavba nezačala. V roce 1927 se o mostě opět začalo diskutovat, když regulační komisi předložil svůj „dispoziční plán budoucích železničních úprav v Praze“ Ing. Miroslav Chlumecký. Stavba opět i přes veškerá snažení nezačala, protože nyní do stavby zasáhla světová hospodářská krize, která neminula ani Československo, a tak se těžké nákladní vlaky v čele s parními lokomotivami dále proháněli Prahou přes Smíchov.

    památka Karlův most

    Zdivo Karlova mostu nebylo poškozeno

    Teprve období po 2. světové válce znamenalo zlom a v roce 1949 kdy začínají přípravné práce na stavbu mostu i přes to, že v této době stále nebyla dokončena celková koncepce železniční dopravy i projekt trati. Samotný projekt vypracovaný Ing. Jiřím Klimešem vznikal teprve, když se část spojky již stavěla. Předpokládá se že, ukvapené zahájení stavby bylo vyvoláno potřebou urychleně najít práci pro vzdělance odsunuté do dělnických profesí, takže se na stavbě podíleli lékaři, vědci, filosofové, učitelé, úředníci a podobné profese odtud název „most inteligence“.

    Oficiální název Branický most dostal až v roce 1969. Most měl být sice původně ocelový, jak bylo v té době zvykem, ale vzhledem k nedostatku oceli bylo rozhodnuto, že most bude nakonec železobetonový. Z důvodu časové tísně bylo potřeba urychleně vyřešit mnoho problémů, jako bylo zasazení mostu do zastavěných předměstí Prahy. A tak zde muselo ustoupit stavbě hned několik domů, bylo potřeba složitě přesunout silnici, přeložit několik kolejí v již stávající železniční stanici Praha Braník, nad kterou měl most přecházet, a hlavně dobudovat návazné tratě, z nichž ta na západní straně musela projít tunelem v úbočí kopce.

    Na pražský Negrelliho viadukt se provoz vrátí 1. června 2020

    V roce 1952 začala stavba oblouků a již v roce 1955 byly provedeny zatěžkávací zkoušky. I přes úspěšnost zkoušek však na mostě nebyl zahájen provoz, proč? V té době ještě nebyly dokončené navazující tratě a nebyl vyražen ani Chuchelský tunel na západní straně mostu. A tak ještě dlouhých devět let stál nový 910 metrů dlouhý, 14 metrů široký most bez využití.

    Most byl otevřen až v květnu 1964, ale vůbec ne, jak bylo tehdy zvykem za velkých oslav a účasti představitelů strany a vlády, ale docela skromně motorovým osobním vlakem vedeným jednotkou řady 830. Důvod byl ten, že vlastně nebylo ani co oslavovat. Původně byl plánován jako dvoukolejný a se svojí délkou se mělo jednat o nejdelší dvoukolejný železobetonový most v Evropě. Druhá kolej sice na most byla položena, ale později zase snesena, protože celý projekt zhatil tunel na Chuchelské straně. Vyšlo totiž najevo, že nosnost horniny skalnatého břehu nad řekou je nižší, než se očekávalo, a proto byla severní část tunelu vyražena s menším profilem, a tedy jako jednokolejná.

    Původní plán ještě počítal s ražbou protilehlého tunelu na západní straně mostu, který měl vyvést nákladní spojku do prokopského údolí. Projekt byl dokonce od 60. let 20. století součástí rozvojového plánu až do roku 1994, kdy byl v důsledku úpadu nákladní dopravy mimo hlavní elektrifikované tratě zavržen.

    Příjezd metra do stanice.

    Železnice na letiště získává obrysy. Zatím jen na papíře

    V současné době most působí zoufale, na stavbě se podepsal nejen zub času, ale také vandalové. Nyní je využívaný pouze pro nákladní dopravu, občasné výluky a odklonové trasy vlaků osobní dopravy jedoucí po trati z Prahy hl. n. do Berouna. Mluví se však opět o zdvojkolejnění mostu a ražby tunelu druhého, ale jestli k těmto plánům vůbec dojde, není známé.

    Můžete ho využít i ve volném čase, kde uprostřed mostu je chodník pro pěší a vede tudy zelená turistická trasa z Malé Chuchle k Hálkovu pomníku v Dolních Břežanech. I přes neutěšený vzhled mostu vám však nabídne nádherné výhledy do okolí.

     



    Nepřehlédněte
    9.8.2026
    Zprávy

    Festival Prague Pride