K textilu se Šimotová (1926-2011) podle šéfkurátora muzea Jana Skřivánka obrátila proto, že měla pocit, že malba jí neklade odpor. Malbu definitivně opustila v roce 1974, poznamenal kurátor. „Použití střihu nebo řezu přináší jistou neúprosnou rozhodnost, která mi pomáhá směřovat k větší prostotě a lapidárnosti,“ citovalo muzeum dobový výrok Šimotové.
Z prostřihávaných a prořezávaných textilních koláží Šimotové ze 70. let minulého století byl podle Skřivánka v literatuře publikován dosud jen Rozhovor v čase. Většina dalších prací zamířila z ateliéru Šimotové do Washingtonu, kde je chtěla Mládková vystavit. Do Spojených států ale díla dorazila poškozená, přes látku prosvítalo lepidlo. Mládková pak zařídila
u československých úřadů cestu Šimotové do USA, aby svou práci zrestaurovala. Šimotová tak v roce 1976 ve Spojených státech strávila asi pět týdnů.
Její zásah ale zaretušovat lepidlo nepomohl. „Po čase se ty fleky začaly objevovat znovu. Paní Meda je nechtěla vystavovat,“ řekl Skřivánek.
Nevystavená díla zůstávala ve Washingtonu do otevření Musea Kampa v roce 2003. Nyní k výročí 100 let od narození Šimotové, které připadá na 6. srpna, textilní koláže muzeum vystavilo takové, jaké jsou.
V Museu Kampa lze vidět i díla, která Šimotová vytvořila pro ni typickými technikami perforace a frotáže, otisku. Díla Schylování, Vnoření, Strach vytvořila v roce 1984 při svém pobytu v klášteře v Hostinném. Jedná se o prořezané vrstvy několika více než dvoumetrových rolí papíru. Podle Skřivánka jde o jedny z nejradikálnějších děl umělkyně.
Dvě třetiny vystavených děl pocházejí ze sbírky manželů Mládkových. Zapůjčené z jiných sbírek jsou malby ze začátku 70. let, ve kterých Šimotová reagovala na nemoc a smrt svého manžela Jiřího Johna. Vidět lze také vrcholný pozdní cyklus figurativních frotáží Schoulení z let 2009 a 2010. Šimotová ho vytvořila z kolečkového křesla.
Za ústřední motivy díla Šimotové se považuje prchavost lidské existence a témata paměti a zranitelnosti. Ačkoli patří k významným osobnostem tuzemského poválečného umění, v poslední době se mnoho výstav neuskutečnilo. V roce 2001 měla retrospektivu v pražském Veletržním paláci, na jaře 2011 výstavy v Museu Kampa a v Galerii Rudolfinum. Ke 100. výročí narození dílo Šimotové představila také Galerie Benedikta Rejta v Lounech. S dalšími výstavními počiny se podle muzea počítá v Chebu a Brně.
Zdroj: ČTK
