Rumun Andreas Bathory sám sebe prohlašuje za skutečného upíra. Spí v rakvi, sní o otevření upířího hotelu a obdivuje knížete Vlada III. Draculu.
„Současná upíří komunita se zaměřuje na hmotnou povahu života a je založená na lidských instinktech, jako jsou sexuální praktiky a lidské emoce. U nás v Transylvánii ale po mnoho století hledáme něco víc než jen lidskou povahu a lidské touhy a chtíče,“ začíná muž své vyprávění.
Uvnitř komunity podle něj funguje hierarchie a jednotliví upíři se od sebe liší podle stupně evoluce. Někteří mají blízko k lidem, jiní jsou schopni z lidí naopak vysávat energii, pro další je vampyrismus duchovní cestou.
Bathory říká, že o svém vlastním způsobu života s cizími lidmi moc nemluví. „Je to nebezpečné. Vyžaduje to jedince s velmi vysokou úrovní pochopení. Nechávám si ty věci pro sebe a pro pár lidí z mého vnitřního kruhu, kteří mají obvykle ten samý dar a schopnosti. Upírů existuje mnohem víc, ale spousta z nich zůstává neodhalena. V tom je jejich síla,“ říká.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jako správný upír spí v rakvi a sní o tom, že jednoho dne otevře v Transylvánii malý hotel pro další upíry. Spánek v rakvi je prý ohromný zážitek, který může pomoct lidem bojících se smrti. „Moje práce se točí okolo mobilů, takže když potřebuju klid a ticho, ulehnu do rakve. Medituju v ní a nabíjím se energií na další dny. Spaní v rakvi a pobyt na hřbitovech mi také pomohly spojit se s neviditelnými silami,“ tvrdí.
Vyvrací rovněž mýty, které se k upírům vážou, včetně strachu z česneku, zrcadel a denního světla či pití krve. Od poslední zmiňované praktiky ostatní odrazuje. „Pití krve je nebezpečná spirituální praktika, která představuje zdravotní riziko. Aby upír zůstal naživu, nepotřebuje krev jako takovou, je to jenom metafora představující sílu života,“ vysvětluje.
Zdroj: The Mirror
