I když „vedoucím zájezdu“ na Tchaj-wan byl předseda Senátu Miloš Vystrčil, spolu s ním se tam svezl například i pražský primátor Pirátů Zdeněk Hřib. Tomu se podařilo nazlobit Čínu podpisem o partnerské spolupráci mezi Prahou a tchaj-wanskou metropolí Tchaj-pejí už letos v lednu, což byl zřejmě i jeden z důvodů, proč byl na cestu přizván.
Pro Čínu je přitom otázka Tchaj-wanu velice citlivá. Tento ostrov poskytl v roce 1949 útočiště původní čínské vládě, která tam utekla před Mao Ce-tungovými komunisty, a i když se celou dobu vyvíjí na pevninské Číně víceméně nezávisle, ta jej stále považuje za své území a jakýkoliv jeho pokus o samostatnou zahraniční politiku na ni působí jako červený hadr na býka. Proto se už počátkem roku snažila zastavit v plánované cestě naTchaj-wan Vystrčilova předchůdce Jaroslava Kuberu, a dokonce došlo i na výhrůžný dopis, který byl možná posledním hřebíčkem do rakve tohoto dnes již zesnulého politika.
Nehrbit se pro pár grošů!
Čínská snaha cokoliv českým politikům zakazovat nebo přikazovat postrčila Vystrčila k cestě na Tchaj-wan patrně nejvíc. Navzdory nevoli prezidenta Zemana i premiéra Babiše se rozhodl všem připomenout, že politika není jen o počítání grošů, ale i demokracii a svobodě. Při svém projevu před tchaj-wanským parlamentem dokonce parafrázoval slavnou Kennedyho větu z kdysi rozděleného Berlína, když řekl: „Jsem Tchajwanec.“ Na to se Čína vytočila úplně do vrtule a její ministr zahraničí Wang I prohlásil, že tato cesta překročila červenou čáru a Vystrčil za ní zaplatí vysokou cenu. A jak Číňani řekli, tak i udělali – několik dnů po návratu početné výpravy politiků a podnikatelů jim všem i jejich firmám zakázala vstup na svoje území. Zeman Vystrčila potrestal také – už ho nikdy víc nepozve na schůzky dalších ústavních činitelů, kde spolu koordinují zahraniční politiku. To ale Vystrčilovi za tu srandu asi stálo. Kdoví, jak by dopadl v Číně nebo v Severní Koreji? Tam neposlušné politiky někdy dokonce popravují!
Politický klaun
Z pražských politiků se na kontroverzní výpravě nejvíc zviditelnil excentrický politik, kupodivu stále ještě za ODS, Pavel Novotný. To slovo kupodivu se vztahuje ke skutečnosti, že chytrého Klause mladšího z této konzervativní strany už dávno vyhodili, zatímco bývalý bulvární novinář přezdívaný protekční spratek v ní dělá psí kusy dál.
Přestože už byl odsouzen za vyhrožování smrtí údajnému podvodníkovi Markovi Vítovi a čelí dalšímu trestnímu oznámení za podobné výhrůžky vůči Zdeňkovi „Mlátičce“ Ondráčkovi, nedá si pokoj. Tentokrát Číňanům na jejich podrážděnou reakci na Vystrčilovu cestu napsal dopis, který zřejmě nemá v dějinách diplomacie obdoby. Píše v něm například, že to bylo naposledy, co si takhle otevírali na Českou republiku hubu a že chce FOFREM omluvu. Navíc se v něm ohání podporou českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který si údajně myslí totéž, ale mlčí. Končí pak slovy: „Koukejte se probrat! Nás nebudete takto vysírat!“ Novotného nehorázný dopis, který mimochodem Černínský palác dosud nijak nedementoval, dokonce získal ocenění prestižního zahraničního magazínu Foreign Policy.
Podobně na sebe Novotný upozornil již před časem, když se rozhodl dát v Řeporyjích vybudovat pomník Vlasovcům, kteří v druhé světové válce bojovali na straně Hitlera a během Varšavského povstání brutálně decimovali polské civilisty a kteří se ale také v květnových dnech roku 1945 přidali na stranu Pražanů a tři stovky z nich při obraně Prahy položili život. Tenkrát zase Novotný vyhlašoval válku Putinovi a svůj dryjáčnický dopis dovezl na ruské velvyslanectví multikárou.
Zatímco u ostatních politiků se předpokládá, že jsou ve svém konání vedeni službou vlasti nebo přinejmenším některé z mocností, u Novotného přetrvává podezření, že mu – jako bývalému dělníkovi bulváru, jak se před lety označoval – jde především o vlastní zviditelnění. Sám už kdysi v mediální štvanici na Ivetu Bartošovou prokázal, že se v honbě za publicitou a penězi neštítí žádných prostředků. Zlé jazyky navíc mluví o jeho zálibě ve šňupání kokainu, která se mu hodně prodražuje, a proto prý za každou cenu potřebuje dosáhnout takové popularity, která mu zaručí další zvolení. Tentokrát do poslanecké sněmovny, kam by se rád po příštích volbách upíchnul. Jestli mu jeho taktika vyjde a nakolik uškodí nebo prospěje jeho domovské ODS, ukáže až čas.
Koněv nebo garáže?
Abychom nikoho z metropolitního expertního týmu na zahraniční věci nevynechali, musíme zmínit ještě jméno Ondřeje Koláře, starosty z Prahy 6, který před časem nechal z parku na náměstí Interbrigády odstranit bronzovou sochu maršála Koněva, jež tam stála od roku 1980. Kolář má zřejmě diplomacii v krvi po tátovi, Petrovi Kolářovi, který býval velvyslancem v Irsku, v USA nebo Rusku, a proto se nebál šlápnout do podobně citlivých zahraničně-politických otázek. Tím se ale měl dostat do hledáčku ruských tajných služeb, které na něj pak kvůli tomu prý poslali agenta s ricinem v kufříku. Aby se mu něco nestalo, policie mu raději – spolu s výše jmenovanými Hřibem a Novotným – na několik týdnů poskytla svoji ochranu. Když ale po nějaké době takzvaná ricinová aféra vyšuměla do ztracena, mezi bezpečnostními analytiky se začalo mluvit o zpackané zpravodajské operaci tajných služeb, která k ní využila právě ta nejprovařenější jména pražských komunálních politiků. Podle některých znalců místních poměrů na Praze 6 se přitom stále nedá vyloučit, že v kauze Koněv nešlo vůbec o Koněva nebo o Rusko, ale o velice lukrativní pozemek pod sochou maršála, který by mohl v blízké budoucnosti sloužit k výstavbě podzemních garáží.
