Problémy s poštovními službami nejsou výsadou posledních let. Využívání alternativních poštovních operátorů neprobíhá pouze nyní. Docházelo k němu dokonce už před dvě stě lety.
Už 20. března 1827 byl upozorněn prezident českého gubernia hrabě Chotek, že poště uniká mnoho peněz tím, že Pražané odesílají s nechutí k poště své zásilky soukromými kurýry anebo používají i úředních zásilek, například vojenských, k dopravě soukromé pošty. Jako bychom se ani nebavili o době před dvěma stovkami let. Konkurenční boj současné pošty jako by tehdejšímu stavu z oka vypadl.
Tehdejší policejní ředitel Hoch k tomu poznamenal, že lidé nevěří poštovnímu tajemství. Otevírání soukromých dopisů a jejich opisování se provádělo na čtyřech místech, a to v Praze, Karlových Varech, Teplicích a Mariánských Lázních.
Výhodou poštovního zasílání dopisů, která do jisté míry minimalizovala zmíněné problémy, byla rychlost doručování, zvláště pak na větší vzdálenosti. Zejména po roce 1825, kdy byla listovní pošta doručována také poštovními rychlíky.
Změna přišla s poštovními známkami
Od 1. června 1850 rozhodla rakouská poštovní správa, že se bude poštovné platit jiným způsobem než doposud – stejným jako v Anglii – a to poštovními známkami. Jejich hodnoty byly v první emisi 1, 2, 3, 6 a 9 krejcarů. Známky byly v barvách žluté, černé, červené, hnědé a modré. Byl na nich vyobrazen rakouský státní znak (dvouhlavý orel na heraldickém podkladě). Nad ním byla umístěna císařská koruna a nápis KK POST-STEM-PEL, pod znakem v rámečku byla její hodnota.
Koresponďák, hmotnost a dokonce dobírka
V roce 1851 pak byly vydány filatelisticky cenné známky s hlavou Merkura. Rakouská pošta začala postupně modernizovat své služby v souvislosti s novými potřebami proměňující se společnosti. V roce 1860 se uskutečnilo první dodání na dobírku, v roce 1865 se začalo řídit poštovné podle váhy zásilky a v roce 1869 se objevily první korespondenční lístky.
Zásadní vliv na rozvoj poštovnictví v monarchii měla železnice, jejíž rozvoj začal právě ve druhé polovině devatenáctého století.
Zdroj: LN – Kronika českých zemí
