„Pro obyvatele New Yorku, Paříže či Londýna je smrt slovo, které se nevyslovuje, protože pálí na rtech. Mexičan ji naopak navštěvuje, hraje si s ní, směje se jí, hladí jí, spí s ní a je to jeho nejoblíbenější hračka a jeho velká láska. Určitě je v mexickém přístupu ke smrti stejný strach jako kdekoliv na světě, ale Mexičané ho neukrývají, tak jako neukrývají smrt… Dívají se jí do tváře s trpělivostí, s ironií a někdy dokonce i s pohrdáním,“ napsal mexický spisovatel Octavio Paz.
Podle aztécké mytologie v Mexiku odcházejí dospělí mrtví do jiného světa, který se jmenuje Mictlán a kde vládnou Pán a Paní smrti. Světu zesnulých dětí se říká Chichihuacuauhco a rostou v něm stromy, z nichž teče mléko. Lidé měli víru, že se mrtví jednou ročně vracejí na zem popovídat si s příbuznými, proto pro ně tolik netruchlili.
Duše zemřelých ožívají, je třeba je pohostit
Mexičané věří, že se na 1. listopadu vrací na náš svět duše dětí a na 2. listopadu pak duše dospělých. Proto připravují pro své zemřelé příbuzné pohoštění. Tomu se pak těší samozřejmě i ti živí. Součástí jsou například calaveritas, což jsou malé cukrové lebky, nebo sladký chléb pan de muerto s ruličkami těsta, které mají připomínat kosti. Připravují se i pokrmy, které měl zemřelý rád.
Samostatnou částí je příprava oltáře. Ten se připraví buď doma, nebo ve vyhrazené místnosti. Může být i venku na zahradě nebo přímo u hrobu zesnulého. Oltáře se zdobí velmi pestře, typicky barevnými papíry a oranžovými květinami, které mají zahánět zlé duchy. V případě dětí se na hrob dají i hračky. Nesmí samozřejmě chybět připravená oblíbená jídla a pití zemřelého. Na nejvyšší stupeň oltáře se umisťuje fotka.
Lidé rádi vyrábějí karikatury smrtek a kostlivců. Ty se dělají z různých materiálů. Mnozí lidé chodí v maskách nebo kostýmech. Nejpopulárnější je samozřejmě zjev smrtky, kdy si lidé buď dávají na hlavu masku ve tvaru lebky, nebo se nalíčí jako děsivá smrtka. Fantazii se meze nekladou.
Piknik na hřbitově trvá až do rána
Na hřbitovech je zvykem dětské hroby ozdobit bílými květinami, hroby dospělých červenými. Na Den mrtvých chodí na hřbitovy celé rodiny. Stráví tu obvykle skoro celou noc, jedí, pijí a zpívají na počest svých zemřelých. Při tom věří, že se s nimi setkali a povídali si s nimi. Oslavy mohou trvat i řadu dní.
Oslava Dne mrtvých je mexickou tradicí, slaví se však i v dalších mezoamerických státech. V zemi patří k jedním z nejdůležitějších svátků. Anglosaskou obdobou svátku Dne mrtvých je Halloween, který se slaví 31. října převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu a dalších místech.
V České republice se ukázky oslav mexického svátku Dne mrtvých konají 31. října v Praze u vstupu do Stromovky, ve Valdštejnské lodžii v Jičíně a na dalších místech. České dušičky připadají na 2. listopadu a naproti mexickým oslavám jsou střídmější. Zvykem je navštívit hřbitov, rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny. To symbolizovat věčný život a přesvědčení, že hrobem život nekončí.
(Zdroj: ANDRADE, Mary J.. Day of the Dead a Passion for Life/Dia de Los Muertos Pasion por la Vida. [s.l.] : La Oferta, 2007.)
