Chlubení Ladislava Hojera ale nakonec stejně přivedlo za mříže. Jeho psychicky nemocný kamarád, který se k vraždě přiznal, byl totiž v době vraždy prokazatelně za mřížemi. O činu ale věděl podrobnosti, které znali jen vyšetřovatelé a vrah.
Pět mrtvých žen a téměř dvacet znásilnění měl na svědomí sadistický sériový vrah a kanibal Ladislav Hojer, který zabíjel na přelomu 70. a 80. let. Své oběti si našel v Děčíně, ve vlaku z Prahy do Děčína, v Košicích, v Brně i v Praze. Právě jeho poslední vražda nedaleko Motolského potoka jeho vražedné řádění ukončila.
Pět vražd
Poprvé Hojer vraždil v roce 1978 v Děčíně, kdy na břehu Labe napadl Evu R. (29). Srazil ji k zemi, odtáhl do křoví a tam ji uškrtil. Začátkem roku 1980 se opět vypravil do Děčína, tentokrát zabíjel přímo v nočním vlaku z Prahy. Svou budoucí oběť, studentku medicíny Ivonu S. (25), si vyhlédl už při nastupování do vlaku. Když se vydala na toaletu, vnikl tam za ní a uškrtil ji.
Kriminalistům se později podařilo identifikovat 46 ze 47 cestujících z tohoto vlaku smrti. Zůstal jen neznámý voják základní služby – Hojer, který měl ovšem alibi, protože v kasárnách jeho nepřítomnost nikdo nezaznamenal.
Za svou třetí obětí se Hojer vypravil až na Slovensko, kam jel ještě jako voják na opušťáku navštívit kamaráda. Při procházce na břehu Ružínské přehrady nedaleko Košic narazil na osamělou mladou ženu, kterou opět uškrtil. Její tělo pak ovázal nalezeným drátem, zatížil kameny a odtáhl do vody. Mrtvolu objevili místní chataři až za několik měsíců, její totožnost se ale nikdy určit nepodařilo.
V lednu 1981 se Hojer vypravil do Brna, kde kolem třetí hodiny ranní na tramvajové zastávce narazil na Ivanu M. (18), která se právě vracela z plesu. Kromě toho, že ji znovu uškrtil, pokusil se ji znásilnit a také jí odřízl části těla, které si odnesl domů. Asi po týdnu si je uvařil k jídlu.
Poslední Hojerovi dokázaná vražda se odehrála v Praze na podzim roku 1981, kdy Anna Š. (51), vracející se z večerního koncertu, nedaleko můstku přes Motolský potok potkala Hojera. Ten už tam na místě vzdáleném pouhých tři sta metrů od svého bydliště přinejmenším hodinu čekal na svou další oběť, kterou pak znásilnil a opět uškrtil.
Falešná přiznání
Vyšetřování Hojerových vražd komplikovala různá falešná přiznání i matoucí stopy už od samého začátku. Při první vraždě se k ní přihlásil člověk, který ji ale nespáchal. Chtěl na sebe jenom upoutat pozornost. V případu zavražděné studentky medicíny ve vlaku byl jedním z podezřelých železničář, který si doma schovával novinové výstřižky o případu a který nakonec spáchal sebevraždu. Dalším podezřelým byl i vzdálený příbuzný studentky, který – ač se téměř neznali – se na jejím pohřbu psychicky zhroutil a později si také vzal život.
K zabití Ivany M. z Brna se zase přiznal jordánský student, který chtěl odvrátit pozornost od svých studijních neúspěchů, kterými by prý poškodil pověst rodiny víc než vraždou. A za vraha Hojerovy páté oběti se prohlásil jeho psychicky narušený kamarád. Přestože měl na dobu spáchání činu neprůstřelné alibi, kriminalisty zaujaly podrobnosti činu, které jim přiznal. Nemohl o nich totiž vědět nikdo jiný než vrah. A tak se dostali až k Hojerovi, který začal postupně přiznávat i předchozí vraždy.
Podle znalců z oboru psychiatrie, sexuologie a psychologie byl Hojer primitivní psychopat s morální a asociální osobností bez jakéhokoli soucitu, výčitek svědomí či lítosti. „Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví,“ řekl údajně vyšetřovatelům. Jeho život ukončila poprava v pankrácké věznici v roce 1986. Smrti se ovšem tak bál, že v zuřivém zápasu před ní zlomil katovu pomocníkovi prst.
Kriminalista Jiří Markovič
Dopadení brutálního vraha Hojera patřilo k největším majstrštykům Markovičovy bohaté kariéry. Během zdlouhavého vyšetřování vzniklo mezi legendárním kriminalistou a později popraveným vrahem zvláštní pouto. Markovič i v těch největších zločiních vždy viděl především lidskou bytost a choval se tak i k Hojerovi, který v něm našel „otcovskou“ figuru. O jejich vzájemné důvěře svědčí například to, že cestou z rekonstrukce vraždy si Hojer v autě položil hlavu Markovičovi na rameno a usnul. K dalším slavným případům někdejšího šéfa pražské mordparty patřil i Spartakiádní vrah Straka nebo psychopat Žítek, který umlátil na smrt nemocnou seniorku kvůli jedenácti korunám.
Zdroj: Wikipedie, Aktualne, iDnes, TV Prima
