Němců, kteří by se učili česky, není jistě tolik, jako Čechů, kteří se učí německy. A přeci se takoví najdou. V příhraničních oblastech se zejména němečtí strojvedoucí vlaků učí češtinu s radostí, i když jim však dělá velké problémy, není divu.
Kurzy češtiny jsou momentálně v Německu poměrně populární, zejména pak v Sasku či Bavorsku, tedy v zemích, které bezprostředně sousedí s Českou republikou. Jednou z lektorek, která u našeho západního souseda češtinu vyučuje, je i Šárka Vacková. Ta se snaží, pro cizince ne zrovna jednoduchý, český jazyk naučit řadu německých strojvedoucích, kteří zajíždějí při svých cestách na české území a musejí se tak umět domluvit s naším personálem.
„V kurzu je obvykle do deseti účastníků, které nejčastěji vyšle zaměstnavatel,“ popisuje Šárka Vacková.
Němci však mají s češtinou nemalé obtíže. „Psát a spát, jíst a jet, vdaná a vadná, to jsou slova, která se Němcům při výuce českého jazyka nesmírně pletou,“ dodává sympatická lektorka.
Při výuce Němce učí hlavně gramatické rody – ten, ta, to – a skloňování sloves, zájmena, číslovy, hodiny, dny, týden, data nebo minulý čas. „Hlavní důraz kladu na to, aby uměli komunikovat. Chtějí se domluvit v restauraci, v obchodě, na schůzce nebo když si kupují jízdenku. Při výuce hlavně mluvíme česky, účastníci se nesmí bát mluvit,“ říká lektorka a přiznává, že i zde platí staré známé pravidlo mluvit, byť s chybami, ale mluvit.
Problémem pro Němce nejsou ale jen zmíněná podobná slova, občas si neví rady s měkkými hláskami ž, š, č, ř…anebo s rozpoznáváním krátké a dlouhé samohlásky. Šárka tak popisuje, že když s nimi píše diktát, musí doslova zpívat, aby zvýraznila, kde je dlouhá a kde krátká samohláska. Dalším problémem je i rozpoznání dokonavého či nedokonavého vidu.
I přes tyto těžkosti se ale Němci češtinu učí rádi, chtějí se prý totiž nejen dorozumět „v práci“, ale i lépe poznat naši zemi nebo k nám jezdit na dovolenou či na nákupy. Chtějí se umět domluvit a jak už mají v povaze, neradi se cítí trapně či „méněcenní“, můžeme-li to takto nazvat bez jakéhokoliv podtextu. Právě to je důvod, proč je u nich pokrok patrný už po osmi až deseti lekcích, jak vysvětluje Šárka. Díky své snaze a motivace se pak nakonec všichni česky naučí.
Zdroj: Železničář ČD
