Sůl se nejen požívala od nejstarších dob, ale i těžila od nejstarších dob. Je to první nerost, kvůli kterému se člověk odhodlal zvednout krumpáč a vydat se do podzemí. V dávných dobách, kdy člověk byl ponejvíce lovcem, doplňoval si sůl pojídáním masa zabitých zvířat. S rozvojem zemědělství se tato možnost snížila, ale potřeba soli zůstala. Nezbylo nic jiného, než si najít náhradu.
Napomohla k tomu pasoucí se zvířata. Lidé si brzy všimli, že tato zvěř olizuje některé kameny jako pochoutku. Lidé začali sůl sbírat, ale to brzy přestalo dostačovat. Díky soli také začal vznikat první obchod a objevili se také první boháči, kteří nahromadili díky soli neuvěřitelný majetek. Pochopitelně ne peníze. Bylo to luxusní zboží, keramika, sklo, voňavky a koření. Vzácné zbraně. Na opačnou stranu putovaly kožešiny, jantar a sůl.
První solný důl a také největší svého druhu se nachází nedaleko Salzburku, u městečka Hallstatt. Pokud vám to něco připomíná, nemýlíte se. Podle tohoto městečka, byla pojmenována jedna historická etapa ve vývoji lidstva, jako doba hallstattská. Pozdní doba bronzová, či starší doba želená. Jedná se o úsek dlouhý asi půl tisíciletí, počínaje rokem 800 př. n. l. Pochopitelně jen orientačně. Sůl se zde těžila již od neolitu, tedy v dobách podstatně starších. Daleko větší rozmach nastal v době objevu bronzových a železných nástrojů. Hallstattské solné doly jsou dodnes neocenitelným zdrojem jak pro archeology tak pro městskou pokladnu, protože turismus je velmi čilý.
V Čechách na obchodu se solí zbohatly hlavně Prachatice. Městem procházela Zlatá stezka. Trasa vedoucí přibližně přes dnešní Volary, České Žleby, Waldkirchen a do Pasova. Mezi Pasovem a Prachaticemi panoval čilý obchodní ruch. Sklady soli byly velmi významné a na středověk opravdu impozantní. V polovině 16. století se zde překládalo až třicet tun soli denně, která se rozvážela po celé zemi.
