Prapůvod piškuntálií můžeme hledat o pověstech o prokletém lovci, divoké jízdě, divokém honu čí štvanici, či divokém jezdci. V Německu se objevoval „noční“nebo „věčný myslivec“. Objevují se ve starých mýtech a v předhistorických obřadech, které se církev snažila vymýtit. Samostatnou kapitolou je jejich výskyt v pohádkách, např. bratří Grimmů. A nejnověji jk tomuto fenoménu odkazuje americká country píseň z r. 1948 „Ghost riders in the sky“, která u nás v 50. letech minulého století v Rudolfa Cortéze dostala ateistický název „Starý honec krav“. Později ji nazpíval pod názvem „Ďáblovo stádo“ Waldemar Matuška. V naší televizi běžel americký seriál „Grimm“, ve kterém se objevuje hned několik desítek hrůzostrašných postav, některé vycházející pohádek bratří Grimmů, tedy opět z lidového základu.
Předvánoční obchůzky strašidelných a hororových postav mají ale trochu zvláštní charakter. Nejsou to fantastické, nadpřirozené bytosti, ale lidé, kteří skrývají svou tvář pod maskou, ve většině případů hrůzostrašnou. Hlavním znakem je, že masky nejsou hravé, obřady, který provádějí, nejsou ani dovádivé, ale ani důstojné.
Celý jejich výstup a jednání míří jen k jednomu – záměrně vystrašit, způsobit leknutí a vyvolat strach a hrůzu nejen u dětí, ale i u dospělých. Dosahují toho různými osvědčenými postupy.
Především nepostojí na místě, jsou stále v pohybu a leckdy i v klusu. A snaží se ublížit – i když jen náznakem nebo symbolicky – všem kolem anebo si vyhlédnou nějakou konkrétní oběť. Jejich maska jim umožňuje překročit, jak říkají psychologové, „intimní bublinu“, to je „normální“ vzdálenost mezi lidmi, která činí 80 až 120 cm. Ta se dá prolomit dvěma způsoby – láskou nebo agresí. A toho druhého mají lidé v maskách dost, vzhledem k tomu, že jim přestrojení poskytuje také anonymitu. Umožňuje jim chovat se tak, jak by jim to jindy s lidskou tváří neprošlo.
Jestliže jste viděli krampuse naživo anebo na videu, všimli jste si, že se pohybují v ohraničeném prostoru. A přesto se „snaží“ dostat mimo něj, natahují se do obecenstva a snaží se o přímý kontakt s ním. A zacházejí přitom tak daleko, až je musí pořadatelé „krotit“.
Dalším podstatným znakem obchůzek je jejich hromadnost. Houf masek provází divoká vřava, krutost (zde předstíraná) a úsilí vyvolat démoničnost. Slovesný projev se používá minimálně (mohl by posloužit k identifikaci nositele masky), ale hluk, výkřiky, rámus, hlomoz je případně slyšet už z dálky.
Na rozdíl od vesnického divadla tato představení nejsou hrána pro jiné, tedy pro obecenstvo, ale účinkující hrají sami pro sebe, pro svoje psychické uspokojení, pro svůj vlastní prospěch. Je v tom tedy určitá vychytralost.
Nepoužívají se žádné očistné prostředky, jako voda, která je nejzákladnějším živlem pro očistný rituál. I když masky nemohou, jako mytické bytosti, provázet např. vítr, hrom a blesky a oheň, tak dnešní pyrotechnika dovede „vykouzlit“ patřičnou atmosféru s ohněm a kouřem spolu s použitím nástrojů masek (metla, bič, řetěz, zvonce). Erotické symboly i projevy, vzhledem k přiblížení masek do bezprostřední blízkosti přihlížejících, jsou hojné, a adresátům leckdy nepříjemné.
Masky dále vystupují v šeru, ve tmě, což znásobuje jejich démoničnost. Nikdy se nechodilo ve dne, jenom večer, v noci. V prosinci, kdy Slunce zapadá již krátce po čtvrté hodině odpolední, je tento měsíc na rej masek jako stvořený. Účastníci těchto tlup potřebují prostor, aby se mohli rozběhnout, skákat a poskakovat, případně se válet na sněhu nebo na zemi, a nemusí být ani nutně opilí. Pokud masky pronikly až do vesnické světnice, kde moc světla nebylo, jejich akční prostor se zúžil. Mohly se ještě více rozdovádět a docházelo k mnohem bližšímu kontaktu, ať chtěnému či nechtěnému, s ostatními.
Třeba lucky tak měly v „pracovní“ náplni také dloubání, lechtání a a pošťuchování, které se pak během 20. století stalo hlavní náplní jejich obchůzky. Tím získala lucijská obchůzka jiný motiv. Považovala se za odplatu za Mikuláše a pro ženy a dívky se stala vítanou příležitostí k zábavě. Muži měli z rozdováděných lucek často neznajících míru, pořádný strach, zamykali dveře i vrata a leckde se v tu dobu pro jistotu ani nekonaly schůze, (a že těch schůzí za socialismu bylo dost), aby lucky nemohly napadnout na nich shromážděné muže.
V naprosté většině vystoupení jsou masky na závěr obdarovány, což lze vnímat i jako výkupné, aby již odešly a dále „neškodily“.
