V noci 15. dubna 1912 se potopila patrně nejslavnější loď v dějinách mořeplavby. Titanic. Dodnes o tomto neštěstí mezi lidmi koluje mnoho mýtů. Jaký byl ale osud samotného kapitána nezapomenutelného parníku Edwarda J. Smithe?
Přestože je už i díky kasovnímu trháku Jamese Camerona všeobecně zakořeněný názor, že kapitán Titanicu Edward J. Smith zemřel hrdinskou smrtí na kapitánském můstku potápějící se lodi, nemusí tomu tak nutně být. Svědectví o jeho osudu se totiž i po 113 letech od potopení ikonické lodi rozchází.
Edward John Smith se narodil 27. ledna 1850 v anglickém městě Hanley. U lodní společnosti White Star Line pracoval od března 1880. Nejprve však jako čtvrtý důstojník na lodi Celtic na linkách do Austrálie a do New Yorku. S postupem času se vypracoval až na jednoho z nejzkušenějších kapitánů, a tak mu bylo svěřeno velení na první z nových zaoceánských lodí třídy Olympic.
Olympic byl svého času, stejně jako Titanic, největším zaoceánským parníkem. Smithova první plavba z Liverpoolu do New Yorku proběhla 21. června 1911 bez potíží, po zakotvení v americkém přístavu však došlo k drobnému incidentu s další lodí. Jako by tak byl předznamenán i jeho osud na další ze tří lodí třídy Olympic – Titanicu.
Osudná cesta
Je všeobecně známou skutečností, že kapitán Smith chtěl po první plavbě Titanicu odejít na odpočinek, to však nemusí být zcela pravda. V časopise Halifax Morning Chronicle totiž vyšel 9. dubna 1912 článek o tom, že by kapitán Smith zůstal u Titanicu až do té doby než společnost postaví větší a lepší loď. To se mu už nesplnilo.
Titanic se na své první plavbě 14. dubna 1912 ve 23:40 srazil s ledovcem poblíž New Foundlandu a jeho další osud už je notoricky známý. Ovšem méně známý už je osud samotného kapitána Smithe. Někteří přeživší katastrofy, včetně druhého důstojníka Charlese Ligtollera potvrzují známou teorii o smrti Smithe, ten měl přijít na můstek olem 2:10, tedy deset minut předtím než se loď potopila. Měl se zamknout v kormidelně a zemřít u kormidla poté, co se pod tlakem vody prolomila okna a voda místnost zcela zatopila.
Tuto verzi potvrzuje i přeživší cestující Robert Williams Daniel: „Viděl jsem kapitána na můstku. Moje oči se upíraly přímo na něj. Paluba, ze které jsem vyskočil, byla už pod vodou. Voda stoupala pomalu, byla na úrovni podlahy můstku. Pak kapitánovi do pasu. Dál jsem ho už neviděl. Zemřel jako hrdina.“
Bylo snad vše jinak?
Zpočátku kolovaly zvěsti, že se kapitán Smith zastřelil, jak uvedly například Washington Times. To však popřely výpovědi přeživších členů posádky.
Další zdroje pak uvádí, že Smithův konec byl úplně jiný. Kapitán měl být aktivně přítomen v rádiové místnosti a vydávat aktualizace polohy lodi pro lodě reagující na tísňové volání.
Kapitán měl skočit do vody a zachránit dítě
Další svědectví, tentokrát lodního spojaře, říká, že Smith měl skočit do moře na pravoboku potápějící se lodi ještě před jejím potopením. Toto dokonce potvrdila i cestující z první třídy Eleanor Widenerová, která už byla v záchranném člunu nejblíže lodi. K tomuto svědectví se následně připojili i další cestující. Dokonce se začala šířit verze o Smithově osudu, který měl po seskoku do ledové vody zachránit dítě, s ním doplavat k záchrannému člunu a následně se obrátit a plavat zpět k potápějícímu se Titanicu. Z historického hlediska se jedná spíše o fikci, nicméně svědectví některých přeživších skutečně naznačují, že Smith mohl doplavat k jednomu ze člunů a následně zemřít ve vodě na podchlazení. V této souvislosti později svědčil plukovník Gracie, že k přeplněnému člunu připlul neznámý plavec, ke kterému jeden z mužů na palubě hlasitě pronesl: „Držte se toho, co máte, starý pane, ještě jeden muž na palubě a půjdeme ke dnu všichni.“ Plavec měl odpovědět následující: „Dobře, chlapci. Hodně štěstí a Bůh s vámi.“
Byl oním mužem samotný kapitán Smith? To už se asi nikdy nedozvíme a tak zůstane jeho osud asi navždy neobjasněn. Jeho smrt tak zůstane datována dnem 15. dubna 1912, kdy se ve 2:20 přestala psát historie největšího parníku na světě.
Zdroj:
SPIGNESI, Stephen. The Titanic for Dummies. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2012
www.titanicinquiry.org
www.wikipedia.org
