Zatímco ideál krásy se v průběhu času měnil a stále mění, zdraví je stále totéž – prostě buď je a nebo není.
V dnešní době se krása a zdraví řeší opravdu hodně: ideál krásy je vyžadován víc a víc vzhledem k možnostem kosmetiky, plastických operací i filtrů fotek. A zdraví je skloňováno zleva zprava, protože máme velmi pokročilou vědu a tudíž spoustu informací.
Obezita uvnitř a vně
U obezity vůbec nejde o to, jak vypadá navenek. Nebo by jít alespoň nemělo. Obezita nás trápí ne proto, že snad nenaplňuje ideál krásy naší doby, přičemž v dobách dřívějších mohla být ona tou kýženou vlastností a zárukou dobrého zdraví, prosperity a plodnosti. Nás obezita trápí proto, co se děje uvnitř těla – jaký chemický koktejl přispívající k chronickému zánětu, inzulinové rezistenci, hormonální dysbalanci a celkově metabolickému syndromu vytváří. Prostředí, které panuje v obézním těle, není tedy vůbec zdravé! A o to jde. Není to tedy žádné „bodyshaming“, či po staru „posmívání se“. Jde o to, že na základě dostupných informací už víme, že to, co vidíme navenek, znamená, že něco uvnitř úplně nehraje do karet dobrého zdraví, kondice a dlouhověkosti. Stranou nyní nechme argumenty, že přílišná vychrtlost také není zdravá – je to pravda, a stavy extrémní štíhlosti bez dobré kondice a metabolického zdraví se proto nazývají „štíhlá obezita“.
Určitě řešit!
Rozhodně je tedy správné obezitu řešit, protože tím získáme značné zdravotní benefity. Každé kilo dolů nám pomůže snížit krevní tlak, hladinu krevního cukru, cholesterolu, sníží zátěž kloubů a zlepší psychické zdraví. A zlepší celou řadu dalších parametrů, což je vše žádoucí. U těžkých forem obezity je skutečně třeba léčit razantně, aby se předcházelo závažným komplikacím, které mohou být nevratné. A kdo má dvě stě kilo asi nezhubne jen tak tím, že se rozhodne a přestane jíst zmrzlinu. Tam už je omezený i pohyb, takže kalorický výdej není vůbec snadné navýšit. Proto se tyto stavy řeší jak chirurgicky, tak medikamentózně. Ale když někdo přijde s tím, že má sice jen nadváhu, ale hubnutí se mu nedaří a slyšel o těch nových injekcích, tak tam už mi naskakuje více otázek než odpovědí. A nemohu si pomoci, jsou to otázky takřka filozofické, zkoumající samotnou podstatu lidství…
Obezita je nemoc
Toto je heslo, které nyní slýchávám z úst obezitologů snad na každé konferenci. A ano, ve smyslu toto, co jsem napsala dříve, s tím i souhlasím. Ovšem ono toto tvrzení s sebou nese další narativ: obezita je nemoc, kterou daný člověk není schopen sám překonat a proto je naší povinností nasadit mu léky a ty bude muset brát do konce života. No. Možná si řeknete „no jo, vždyť přesně takto přece funguje celá západní medicína!“
Ale to já si nemyslím. Respektive vím, že někdo takto medicínu dělá, ale já to považuji za slepou uličku, ba co hůř – za přesouvání člověka, pacienta, do role závislé oběti. A teď nechci rozvíjet žádné ezo řeči, že jen musíme věřit ve své uzdravení, opakovat afirmace a napojit se na vesmír. Tím chci jen a prostě říci, že já si lidský druh, homo sapiens sapiens, opravdu představuji jinak! Jak? Inu, člověka vidím jako vrchol živočišné říše, který má úžasné schopnosti, inteligenci, důvtip, paměť i vůli.
Příjem, výdej a nerovná rovnice
Holt celá problematika není tak snadná, abychom řekli jen staré známé „hejbej se a nežer“. To funguje jen u někoho, kdo má v těchto oblastech vážně rezervy. Tomu pak stačí úplně vynechat pití sladkých limonád nebo zařadit svižné procházky se psem každý den. Přestat pít tři piva denně a místo toho pít vodu. Ale ti obézní, kteří zkoušejí všechno, denně běhají, hlídají si stravu, nepřejídají se, přijímají hodně bílkovin, už vážně nemohou nic vylepšit a přesto nehubnout – to je jiný příběh a velmi početná skupina. U těchto lidí pak často urputná snaha bez efektu roztáčí bludný kruh sebeobviňování, selhání a deprese.
Jak fungují injekční „zázraky“
Dnes nejznámější a nejúčinnější léky (s účinnou látkou tirzepatid nebo semaglutid) napodobují působení hormonů, které se přirozeně vytváří v našem střevě. Fungují tak, že potlačují chuť k jídlu, pomáhají k pocitu sytosti. Také zpomalují trávení, takže žaludek se vyprazdňuje mnohem pomaleji, což opět přináší menší pocit hladu. Automaticky tak jíme menší porce a necítíme neukojitelný vlčí hlad. Pomáhají také stabilizovat hladinu krevního cukru různými mechanismy, vyplavením inzulinu po jídle a snížením uvolňováním zásobního cukru v játrech. Však původně jsou tyto léky vyvinuty jako antidiabetika! Obecně si pacienti nejvíce pochvalují ten efekt, že najednou necítí ten neustálý „food noise“ neboli jídelní šum – nemusí se pořád zaobírat jídlem, což je pro ně velmi úlevné… a pro hubnutí klíčové!
Není vše růžové
Z mechanismu účinku těchto nových antiobezitik ovšem vyplývají i jejich nežádoucí účinky. Nejčastěji se projevují jako nevolnost, zvracení, zažívací obtíže různého druhu, ať už zácpa nebo průjem či nadýmání. Někdo popisuje i větší únavu. Tyto nežádoucí účinky by měly postupně odeznít, ale není tomu tak vždy – někdy jsou tak nepříjemné, že pacient léky nakonec musí vysadit. Já osobně také se znepokojením sleduji jeden efekt těchto léků – a to sice zpomalení trávení, prodloužení průchodu tráveninou celým gastrointestinální traktem. Nebudou z toho další problémy? Čas ukáže více, do té doby bych byla stále opatrná. Však již teď se ukazuje, že například doba lačnění před operacemi nebo endoskopickým vyšetřením musí být mnohem delší u těch, kteří užívají tato moderní antiobezitika. Protože když si pícháte tento lék a pak jdete na gastroskopii, mohlo by se stát i že po několikahodinovém lačnění se bude na lékaře endoskopistu usmívat ve vašem žaludku rohlík z předchozího dne. A takové případy už jsou popsány.
Souhrn
Závěrem bych chtěla shrnout, že obezita je opravdu pro zdraví velmi nežádoucí a proto bychom ji měli řešit. Díky moderní medicíně máme možnosti obezitu zvrátit pomocí účinných léků. Ale vždy bude pro co nejlepší výsledek i velká snaha člověka – to znamená důraz na racionální stravu bez přejídání, nekonečného uzobávání a konzumování průmyslově zpracovaných návykových dobrot, a hlídání si dostatku bílkoviny a vlákniny na talíři. Stejně tak se nevyhneme tomu, že se budeme muset hýbat – a především nesmíme zapomínat na silový trénink, tedy budování svalové hmoty, která má pro redukci váhy velmi výhodné metabolické parametry. Tedy samotné kardio, například běh nebo kolo nestačí, je třeba věnovat se i anaerobnímu pohybu, tedy posilování.
Závěrem bych chtěla povzbudit všechny, kteří se snaží zhubnout: pokud si nevíte rady a vše ostatní selhalo, nestyďte se obrátit na svého lékaře.
Zdroj: autorský text
