Tůně, které měly pomoci v boji proti suchu, se mohou stát pro krajinu hrozbou. S tímto alarmujícím zjištěním přišli odborníci z Masarykovy univerzity v Brně. Podle jejich výzkumu totiž v některých případech napáchají více škody než užitku.
Hloubení tůní se v posledních letech stalo populárním opatřením proti suchu, zejména v zemědělských oblastech jižní Moravy. Nová studie však odhaluje, že tento přístup může být nejen neefektivní, ale dokonce i kontraproduktivní.
Jan Sychra, spoluautor studie, upozorňuje na paradoxní situaci: „Vytvoří se tůň s dobrým úmyslem, ale ve výsledku se celý biotop změní a původní společenstva mizí.“ Voda v těchto uměle vytvořených tůních je často nekvalitní a v některých případech dokonce přispívá k odvodnění okolí.
Barbora Pelánková, koordinátorka projektů na Přírodovědecké fakultě MUNI, poukazuje na finanční stránku problému. Do budování tůní proudí značné finanční prostředky ze státních dotačních programů. „Výsledek je mnohdy horší, než kdyby se nevybudovalo nic,“ tvrdí Pelánková. Kritizuje také fakt, že obce často bez odborných konzultací likvidují poslední zbytky podmáčených luk.
Odborníci dále upozorňují na problémy s invazivními druhy ryb v tůních a rozrůstáním rákosu, což nepřispívá k biodiverzitě oblasti. Tůně mohou také zhoršovat kvalitu vody, zejména pokud jsou součástí toků s čističkami odpadních vod.
Řešení vidí vědci ve změně dotačních pravidel a celkového přístupu k revitalizaci mokřadů. Sychra navrhuje: „Měli bychom se ubírat směrem, kdy vodu nevyhloubíme, ale naopak vracíme na povrch.“ Doporučuje alternativní techniky, jako jsou mělké rozlivy, obnova přirozených vodních režimů, pastva a kosení.
Tyto postupy jsou však podle odborníků méně atraktivní a složitější, což vede k menšímu zájmu o jejich financování. Zároveň jsou tyto metody méně známé mezi veřejností i odborníky.
Zdroj: ČTK
