Necítíme se povoláni nějak vysvětlovat dějinné události roku 1918. Ostatně máme pocit, že ta výstava je především o obyčejných lidech, kteří drcení soukolím krutých dějin ocitli se tam, kde rozhodně být nechtěli. V zákopech, zakopávající o roztrhaná těla svých kamarádů (nebo i nepřátel).
Je to i expozice o vojevůdcích, politicích a vládcích, kteří spletli si lidi s figurkami na šachovnici svých mocenských a finančních zájmů. Ale především je o lidech, kteří prchají nebo se alespoň belhají domů, trvale poškozeni a s takovými jizvami pod roztrhanými kabáty, že už se nikdy nezhojí.
Neobyčejné utrpení obyčejných lidí
Největší bestií na světě je člověk. Jedině člověk dokáže páchat taková zvěrstva, jaká vidíme na fotografiích starých sto let.
A temně mrazí v zátylku, že taková hrůzy je schopen páchat i dnes.
Snímky, které jsme vybrali, nejsou řazeny nijak chronologicky, vynecháváme důležité dějinné události jako nepodstatné, také popisky by rušily. Můžeme-li vás požádat, věnujte těm obrázkům pozornost větší než jindy.
