Nedaleko stanice metra s poetickým názvem Rajská zahrada se na podzim roku 2014 odehrála brutální vražda. Nezaměstnaný Igor Holub tam po předchozí hádce napadl svou partnerku. Loveckým nožem jí přesekl tepnu na noze a poranil ji na hlavě a krku. Po zhruba půl hodině na místě útoku vykrvácela. Podle soudu ji Holub zavraždil zvlášť trýznivým způsobem.
Oba partneři byli spolu u svých známých na návštěvě. Opilá Holubova partnerka ale odtamtud odešla dřív. Holub, který byl také pod vlivem alkoholu a ještě k tomu i pervitinu, ji pak nedaleko od vstupu do metra Rajská zahrada dohonil a vytáhl na ni svůj lovecký nůž s osmnácticentimetrovou čepelí. Během hádky ji Holub bodl do stehna a přeřízl jí tepnu, která začala masivně krvácet. To ho ale nezastavilo a v útoku nožem pokračoval dál, tentokrát mířil na hlavu a krk, což jeho napadená družka částečně vykryla. Kvůli silnému krvácení ale po zhruba třiceti minutách stejně svým zraněním na místě podlehla.
Nikdy si to neodpustím!
Soud Holubův otřesný čin posoudil jako vraždu spáchanou zvlášť trýznivým způsobem, za což mu hrozilo 15 až 20 let vězení, nebo dokonce až doživotí. Holubův advokát ho ale hájil tím, že ve skutečnosti ženu, se kterou vychovával dvojčata, zabít rozhodně nechtěl. Žádal proto, aby byl Holubův čin překvalifikován na těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, za který hrozí nižší trest. S tím ale soudce nesouhlasil. Bylo by to prý možné, jen pokud by Holub hned po prvním bodnutí přestal. V opačném případě mu muselo být jasné, že napadenou ženu ohrožuje na životě.
Za polehčující okolnost soud Holubovi uznal pouze to, že se podílel na přivolání záchranné služby pro svou zraněnou přítelkyni. Na policisty, kteří ho zadrželi přímo na místě činu, Holub křičel: „Zabijte mě!“ a lítost projevil i při závěrečné řeči. „Chtěl bych říct, že mě to mrzí. Nikdy si to neodpustím,“ prohlásil v soudní síni. Za svůj hrůzný čin byl odsouzen na 17 let v nejpřísněji střežené věznici.
Zoufalý a ponižovaný
O tři roky později si Holub zažádal o znovuobnovení procesu. Chtěl v něm poukázat především na to, že zavražděná se – na rozdíl od něj – špatně starala o děti a že ho soustavně urážela a ponižovala. Holubova obhájkyně Eva Marvanová chtěla přesvědčit soud, že její mandant nezabil úmyslně, ale že šlo o vyústění dlouhodobě napjatých vztahů mezi ním a jeho družkou. „Napadala ho, ponižovala ho. Byl vyprovokován a následně použil nůž a způsobil jí zranění, která byla fatální,“ uvedla Marvanová.
Soud proto vyslechl tři osoby, které měly dosvědčit, jak se zavražděná žena chovala vůči odsouzenému, aby případně znovu zvážil motivy odsouzeného. Manželský pár, se kterým se Holub i jeho partnerka znali, a také Holubova sestra, však podle předsedkyně soudního senátu Denisy Durdíkové neuvedli v podstatě nic nového. „Nevyvstaly žádné nové skutečnosti, natož takové, jejichž povaha by mohla odůvodnit povolení obnovy řízení,“ konstatovala.
Durdíková řekla, že už v hlavním líčením bylo zmapováno, že vztah mezi vrahem a jeho obětí nebyl idylický a že v něm panovalo napětí pramenící především z neutěšené ekonomické situace rodiny. Podle výpovědí svědků se nezaměstnaný Holub skvěle staral o děti, zatímco jeho družka péči o dvojčata nezvládala. „Trošku se žrali, byli v tíživé situaci. Ona si našla brigádu. Byla nervózní, nadávala mu. Bála se, že zůstane na ulici,“ řekla o soužití dvojice jejich společná známá.
Nenapravitelný
Třiačtyřicetiletý Holub měl v době vraždy již osm záznamů v rejstříku trestů – mimo jiné za loupež, ublížení na zdraví a krádež nebo podmínečný trest za neplacení výživného. Podle názorů znalců je v jeho případě možnost nápravy v podstatě vyloučena. Žádost o znovuobnovení procesu mu zamítl jak Městský soud v Praze, tak později i Vrchní soud. A dovolání zamítl i Nejvyšší soud.
