Po více než deseti letech v plzeňské Agrární komoře se Jaroslav Šíma, předseda představenstva Osecké zemědělské a obchodní společnosti, rozhodl nekandidovat na další funkční období v jejím čele. V otevřeném rozhovoru bilancuje bouřlivé roky plné protestů, mléčných krizí a politických slibů, které zůstaly nenaplněny. Ostře kritizuje současnou dotační politiku, nesmyslné evropské směrnice i dvojí metr při posuzování dovozů z třetích zemí. Přesto zůstává věrný své vizi: skutečné zemědělství musí spojovat rostlinnou a živočišnou výrobu. „Zemědělství bez zvířat je cesta do pekel,“ říká s přesvědčením muž, který celý život stojí v čele zemědělských podniků a ví, o čem mluví.
V představentstvu celostátní Agrární komory a jako předseda té plzeňské jste strávil přes deset let. Jak hodnotíte své působení, když se ohlédnete?
Na jaře roku 2026 bude sněm AK ČR a já jsem se rozhodl, že už nebudu kandidovat do představenstva AK ČR a ani jako předseda KAK Plzeň. Myslím, že těch víc-e než 10 let bylo dos-tatečně dlouhých. A teď je ten čas, aby mě někdo v těchto pozicích za Plzeňský kraj vystřídal. Začal jsem v době mléčné krize, vylévalo se mléko, probíhaly protesty na dálničním přivaděči. I v dalších letech se konaly protestní jízdy, nespočet jednání s policií, zorganizování zástupců okresů, řada protestů se konala i v Praze. Všechny měly jednoho jmenovatele – upozornit na nedobré postavení zemědělství a především na nezájem tyto situace řešit vládnoucími politiky. Asi je to již nepsané pravidlo, ale střídaly se doby, kdy zemědělcům bylo hůř. A ty, kdy jsme mohli říct – to se dá, naše práce má smysl. Těch bohužel, mám pocit, bylo méně. Zažil jsem, tuším, asi sedm ministrů zemědělství, samo-zřejmě každá vládnoucí generace má svou ideologii, svůj pohled a „zájem“ a „své“ zemědělce. Pokud bych měl zmínit to období, které mě zklamalo nejvíc, pak bez dlouhého váhání zmíním toho posledního ministra. Jsem schopen pochopit, že vláda a rezorty mají své priority a omezené peníze, ale nesčetněkrát byl ministr na jedná-ní představenstva AK ČR a tolikrát jsme slyšeli: „V tomhle vám pomůžu, tohle nedovolím, za tímhle budu stát… a tak dál.“ Bohužel, skoro se nedá říct, že bylo splněno alespoň nějaké procento. Byli jsme zkrátka, mírně řečeno, opíjeni rohlíkem. Z toho přístupu jsem se „neoklepal“ dodnes. O to víc si přeji, aby AK nadále měla ještě větší podporu svých členů, neboť mnohokrát jsem si v těch výsledcích jednání minulého období říkal, co by s námi vládní představitelé udělali, nebýt AK.
Jak se podle vás vyvíjelo české zemědělství, k jakému posunu došlo za posledních 35 let?
Od roku 1991 jsem s roční přestávkou stál v čele středních podniků zemědělské prvovýroby. Vždy jsem měl zájem dělat zemědělství kompletní – tj. půda + živočišná výroba. A ačkoliv se občas zdá, že je preferováno tzv. zemědělství bez zvířat, já si myslím, že je to cesta do pekel. Možná 3 až 5 let to lze, ale dlouhodobě, především s ohledem na životní prostředí a zodpovědnost k vlastníkům půdy a k její úrodnosti, mě nikdo nepřesvědčí o jiné cestě. A ačkoliv z hlediska techniky, technologií, osivařiny, genetiky atd. došlo k obrovskému posunu a myslím, že ten posun bude dál probíhat, můj základní pohled na to, co jsem výše popsal, se nemění. Když vidíte neustále rostoucí počet omezení, nařízení, směrnic, co bychom měli jak a kdy dělat, pomalu přestáváte chápat, že by snad ti, kteří uvedené vymýšlí, snad někdy byť jen pár týdnů prožili v zemědělském provozu. My máme tendenci vše svalovat na Brusel, to si myslím není cesta, máme svého ministra zemědělství, předsedu vlády, ministra životního prostředí… Ti jsou od toho, aby se těm nesmyslům postavili. Prostě nikdo mi nevysvětlí, že Brusel připravil, my máme realizovat. Buď jsme na počátku procesu zaspali, nebo jsme zaspat chtěli. Ještě nebezpečnější a v ČR nikoliv neobvyklé je to známé být „bruselštější než Brusel“, kdy si sami komplikujeme již tak neúnosnou situaci a předpisy ještě více zpřísňujeme. To, co nám v uplynulé vládě předvedlo ministerstvo životního prostředí ve „spolupráci“ s ministerstvem zemědělství, například ve stanovení erozních ploch a z toho plynoucího omezení hospodaření, je fakt k pláči. Víte, nejsmutnější na vytváření těch stále nových a prý i lepších předpisů a směrnic je, že se prakticky přestaly dělat dopadové studie. Hlava mi nebere to, že mohou existovat poslanci, ať u nás, nebo i v tom kritizovaném Bruselu, kteří zvednou ruku pro něco, co nemá výše uvedenou studii. To je přece trestuhodné! Jako kdyby se zemědělec rozhodl postavit např. novou stáj za řadu miliónů a výhledově po jejím zprovoznění by vůbec neřešil, co musí pro úspěšnost té své investice udělat – jaká krmiva] a kolik, jak bude pracovat s genetikou stáda, kolik lidí bude potřeba, energie a tak dál, a tak dál. Přece to, když nebude mít v hlavě a na papíře připravené, tak to nemůže dopadnout dobře. V lepším případě půjde „od válu“, v horším případě to může znamenat i jeho krach. Chcete příklad lidské a politické hlouposti? Klecové chovy. Naši politici, tehdy většina, odsouhlasili jejich konec, tuším, asi do roku 2027. Což o to – zastávat se způsobu chovu v klecích určitě nebudu, ale proč jsme museli všechny předběhnout? Proč jsme se nedrželi té „modly“ – společná zemědělské politiky EU? Proč naši poslanci slibovali, že neumožní dovoz vajec ze států, kde tyto klece ještě budou? Co pro to udělali? Proč se dnešní média jednoduše „nevrátí“ do doby schvalování a neřeknou spotřebitelům, které strany to odhlasovaly? Odpověď si asi musíme zjistit každý sám.
Jaký je váš názor na dotace či přerozdělování financí?
Je všeobecnou pravdou, že dotace „křiví“ trh – udržují v prostoru i subjekty, které by bez nich již dávno neexistovaly a podobně. Původně byl záměr možná i pochopitelný – dostat na trh pro spotřebitele cenově a kvalitativně dostupné potraviny, avšak dnes se v drtivé většině staly dotace zbraní na ovládání zemědělců, jejich beztrestné, řekl bych, až šikanování. Jsou zkrátka v rukou politiků, kteří tak získávají – kupují si – své voličstvo. Nejsem snílek a vím, že Evropa bez dotací by znamenala vlastně její zánik, ale zemědělci při běžných výkupních cenách hlavních komodit – mléko za 14,50 Kč/l, obilí za 5 500,-Kč/t a tak dále – by skutečně žádné dotace nepotřebovali. A to raději nebudu rozebírat fakt, že prostředky z rozpočtů se k zemědělcům dostanou něco málo nad 50 %, ostatní spolknou „cestou“ ti, kteří jim v drtivé vět-šině spíš ztrpčují život. Myslí-te, že trh by výše uvedené ceny neunesl? Já jsem si prakticky jist, že ano. Co by ubylo nesvárů, politických soubojů a zbytečných nařčení! Ani by se nemusela řešit ve zdejším prostoru tolik „okecávaná“ redistribuční platba. Jen pro upřesnění, zemědělci před jejím zavedením měli všichni bez rozdílu velikosti stejnou sazbu za 1 ha, který obhospodařovali, po jejím zavedení měli a mají ti nejvíce zastoupení v ČR, tj. výměry firem cca nad 1 800 ha, prakticky poloviční sazbu oproti těm do 130 ha. Až si začínám říkat, o co bychom se vlastně hádali?
A co říkáte na jihoamerické sdružení volného obchodu Mercosur, Green Deal nebo kácení deštných pralesů?
Samozřejmě jsme ujišťováni, že nás se Mercosur nedotkne a podobně. Byl bych velice opatrný, ač chápající i potřeby evrop-ského průmyslu. Ale nedostali jsme ten průmysl tou evropskou politikou do současných čísel sami? Opravdu se věří tomu, že jihoamerický trh nám vytrhne trn z pat-y? V životě jsem, troufnu si říct, „realistický optimista“, ale zde je můj pohled spíš pesimistický. Mně na tom vadí spíš zásadnější věc. Dokážeme garantovat dodržování evropských podmínek chovů a pěstování rostlin i u těchto dovozů? A jak to bude v souladu s tolik diskutovaným Green Dealem, je ještě větší otázkou. V této souvislosti bych měl asi zmínit to, že zemědělci v dohledné době – zatím je nařízení posunuto – budou muset dokládat při nákupu například krmiv, že nebyly vypěstovány na plochách bývalých lesů či vykácených deštných pralesů, přitom je známo, že evropský, a možná i světový, výrobce čokolády pěstuje palmy pro získání palmového oleje na plochách, kde dříve byl deštný prales. Máme ten metr zkrátka různě dlouhý.
Co byste si přál?
Celý problém zemědělství by mohl úplně zmizet, pokud bychom po létech debat uměli říct, kdo je aktivní zemědělec, kterého chceme podporovat. Kdo v zemědělství aspoň část života dělal, ví, že ten, kdo má v péči půdu a k ní patřičné množství zvířat, nepotřebuje žádný předpis, žádné nařízení ke střídání plodin apod. On totiž musí zabezpečit ta svá zvířata a od toho se vše odvíjí – nemůže si dovolit mít jen řepku, kukuřici, obilí, ale musí mít i trvalé travní porosty, jetele, vojtěšky, směsky a podobně. Struktura jeho výroby ho vlastně řídí sama, a tím velice jednoduše naplní známé rčení, v němž je obsaženo vše – nejlepší ekolog je dobře hospodařící zemědělec.
Osecká zemědělská a obchodní společnost a.s.
-
Vznikla v roce 1997 a hlavním předmětem jejího podnikání je rostlinná a živočišná výroba.
-
Podnik hospodaří na území Plzeňského kraje (bývalé okresy Rokycany, Plzeň-jih, Plzeň-město a Plzeň-sever) na výměře 3 220 hektarů zemědělské půdy.
-
Celkem společnost hospodaří ve 37 katastrech. Rostlinná výroba je orientována především na pěstování obilovin, řepky olejné, kukuřice, jetele, vojtěšky a píce z luk.
-
Část rostlinné produkce je jako krmivo spotřebována v živočišné výrobě v rámci podniku, zbylá část je většinou zpracována na vlastní posklizňové lince, uložena v silech a následně obchodována.
-
Živočišná výroba je výhradně zaměřena na chov mléčného a masného skotu v celkovém počtu cca 2 000 ks, z toho je 850 mléčných krav. Společnost zaměstnává více jak 50 zaměstnanců, a to převážně obyvatel okolních obcí.
-
Jednotlivá střediska společnosti (zemědělské areály) se nacházejí v obcích Osek u Rokycan, Litohlavy, Březina, Kříše a Bušovice.
