„Riziko tzv. „žen-cese“ (shesession), tedy tvrdšího dopadu recese na ženy, je reálné. Pandemie způsobila největší proměnu pracovní síly od druhé světové války. Činnost některých odvětví, jako je maloobchod, pohostinství, zábavní průmysl, cestovní ruch, a dokonce i výroba, v nichž pracuje vysoký podíl žen, se zničehonic zcela zastavila, zatímco v jiných sektorech (například technologickém průmyslu, zdravotnictví či logistice) poptávka po pracovní síle prudce vzrostla,“ uvedla CSR manažerka ManpowerGroup Lenka Vokáčová. S tím, že více než 1,5 miliardy dětí přestalo chodit do školy a pracující matky musí skloubit práci na plný úvazek s péčí o děti a výukou z domova. „V Evropě a střední Asii přišlo o práci 25 % samostatně výdělečně činných žen, zatímco u mužů to bylo 21 %. Ve Spojených státech každá třetí pracující žena kvůli pandemii covidu-19 zvažovala opustit zaměstnání nebo zpomalit svou kariéru,“ dodala.
Trpké zkušenosti ve službách a pomáhajících profesích
„Jednou z nejzásadnějších výzev naší doby bude pomoci ženám zvýšit si kvalifikaci a přizpůsobit se rychle se měnícímu světu. Nyní je třeba přenastavit fungování s ohledem na novou realitu a provést změny k lepšímu, které příští generace žen potřebuje,” uvedla Jaroslava Rezlerová. Psycholožka Dagmar Skalická, která provozuje soukromou praxi na Zbraslavi, uvedla, že se zmíněnými dopady se setkává u svých klientů a klientek, které to mají v tomto ohledu složitější. „Ženy pracují často v oblasti služeb a tzv. pomáhajících profesích, které jsou v této době limitované. Mají snížený příjem a možnost zůstat v nějakém přiměřeném režimu a řádu, který je pro naši psychiku důležitý. Bývá ozdravné změnit prostředí, jít na pracoviště, setkávat se s kolegy,“ uvedla pro Náš REGION.
„Ty ženy, které práci mají, ji pak většinou odvádějí z obývacího pokoje, nadlimitně kombinují home office, roli učitelek, vychovatelů, stravovacího zařízení a snaží se, aby v ní samotné rodičovství nezapadlo. V lockdownu pak suplují také více než muži sociální kontakty a zábavu, kterou dítě nemá ve vrstevnické skupině. Jiné ženy, které zas pracovat mimo svůj domov mohou, absolvují značnou část směn ve velkém nepohodlí v respirátorech, abychom my ostatní mohli fungovat. Celý zdravotní systém je téměř z 80 % založen na ženách (laborantky, sestry, lékařky). Také jiné profese mají celý den omezený přísun kyslíku pod respirátorem, například prodavačky,“ dodala.
Andrea Hoffman Nečasová z arto.to galerie v Uhelném Mlýně upozornila, že ve výčtu zasažených odvětví chybí kultura, profesionální kultura, kulturní instituce (napříč spektrem kultury – hudba, divadlo a výtvarné umění). Okomentovala jeden z kroků, které ManpowerGroup prosazuje, a který zní: „Ano ženám. Prosazování genderové rovnosti v práci zdaleka není jen „ta správná věc“. Údaje hovoří jasně. Podniky, v jejichž čele stojí ženy, si vedou lépe. Víc žen v pracovních týmech a na vedoucích pozicích zvyšuje produktivitu, cenu akcií i obchodní výsledky.“. „Dovolím si text doplnit. Nejen podniky, které vedou ženy, ale i země, ve kterých jsou na vedoucích politických pozicích ženy, nepodlehly pandemické panice – Nový Zéland, Island, Švédsko, Německo…,“ reagovala Hoffman Nečasová.
Těžce zkoušená eventová sféra
Přidala osobní zkušenost. „V našem případě jde o rok zcela odkloněné odvětví, bez jakéhokoliv nároku na náhradu škod! Eventová sféra je pod lockdownem, kultura a naše galerie, kterou tak horkotěžko držíme při životě, nemůže vést výstavy a činnost je taky pozastavená. V tuto chvíli je totální lockdown, který respektujeme, stejně, jako jsme doposud respektovali veškerá nařízení, která nám byla z vlády komunikována. A tento tvrdý lockdown je evidentně nezbytností, ale opět, měl přijít daleko dříve. Jsem absolutně rozhořčena rozkladem státu zevnitř a ignorantskou nekompetencí pana Babiše, který namísto, aby konečně předvedl své proklamované „zkušenosti krizového manažera“, sledoval celou dobu opět a zase pouze své osobní cíle na úkor státu. Vinu za stav, do kterého dostal zdravotnictví a jednotlivé občany, kterých se covid krize dotýká (jak ekonomicky, tak osobně), kladu jednoznačně na něj a pevně věřím, že s ním, až to vše opadne, půjde konečně stát do právního sporu,“ podotkla.
Podle svých slov bojuje všemi silami s frustrací. „Hledáme nové modely fungování, ale je to složité, jelikož my nejsme stavění na virtuální provoz, my jsme o zážitku. A tím, že nejsou příjmy, nemáme kapacitu zainvestovávat nové projekty,“ řekla. „Jakožto žena mám ve svých padesáti letech, v momentě, kdy jsme nastartovali fungující krásné projekty, z ničeho nic a nedobrovolně další mateřskou, loni jsem měla během lockdownu, na který jsme samozřejmě nikdo nebyli připravení, okamžitě doma dvě nezletilé děti a k tomu jednu maturantku, za nezletilé jsem dostala nějaký ten sociální příspěvek asi pětistovku suma na den, což platilo pouze na jaře. Na podzim se mě to již netýkalo, takže jednak, že jsme zcela zastavená branže, navíc nebyla ani jiná kompenzace, a apatické, letargické děti s potřebou běžné péče, výchovy a kontroly 7 dní-24 hodin doma,“ dodala.
