Herec a komik Petr Nárožný je skutečným klenotem českého filmu. Díky tomu, že zpočátku vystupoval jako konferenciér a vystupoval v komických skečích s Miloslavem Šimkem a Luďkem Sobotou, měl výbornou schopnost improvizace. Ve filmu se mu později hodila.
Petr Nárožný byl sice původním povoláním stavební inženýr, tato práce ho ale příliš nebavila a přes moderování pořadů skupiny Rangers a účinkování spolu se Šimkem a Sobotou v divadle Semafor, se dostal až k filmu. Jeho filmový debut ale přišel poměrně pozdě, až v pětatřiceti letech, kdy se na plátně představil v roli závodníka Volejníka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Do své role se náležitě vžíval a snažil se vymýšlet vlastní nápady, až tím občas lezl na nervy autorovi scénáře Ladislavu Smoljakovi. Ovšem, svým charismatickým vystupováním zaujal diváky i režiséry a v následujících dvaceti letech šel takřka z role do role.
Z dalších filmů Petra Nárožného tak jmenujme třeba Což takhle dát si špenát, Ten svetr si nesvlíkej nebo třeba seriál Hospoda. Hrál ale i v celé řadě dalších filmů, spolupracoval například s režisérem Petrem Schulhoffem aj.
Jeho improvizace v roce 1984 využil i režisér Hynek Bočan v pohádce S čerty nejsou žerty. Sám Bočan prohlásil: „Čerti pro mě byli naprosto nová zkušenost, nový žánr. A Lucifer Heřmánek mi moc pomohl. Byl první natáčecí den, řekl jsem – kamera – a on začal řádit. Doslova! Koukal jsem jako blázen. Šel jsem za ním a říkám mu: ‚Karle, co to děláš? Ty jsi zešílel!‘ A on: ‚Co je? To je čert! Co čert? To je Lucifer. To takhle prostě musím.‘ Nechal jsem ho tedy hrát a tu postavu udělal dokonale. Hned se toho chytl Nárožný a s gustem se vyřádil na svém přiopilém kaprálovi.“
K této pohádce se navíc vztahuje další historka, když ve scéně s barokním kočárem Nárožný v roli kaprála otevřel dveře, tak je ulomil. Kočár byl ale originál a jeho majitel se na place okamžitě rozbrečel. Naproti tomu Monika Peková jako princezna Adélka měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
S postupem času však režiséři začali stále více využívat Nárožného schopnosti improvizace. Nejvíce se to projevilo v seriálu Hospoda, kdy režisér Dudek Petra Nárožného častokrát pobízel k další a další improvizaci. Bylo to dáno zejména tím, že v seriálu byla řada hluchých míst při čepování piva a tak musel Nárožný vždycky něco vymyslet a v seriálu se tato improvizace následně použila a není ani nijak poznat.
Například v díle s názvem Schůze už přišlo režiséru Dudkovi ohrané, že vstup báby Jiráskové na scénu opět spočívá v tom, že přijde do hospody a bude chtít zelenou. Požádal proto Nárožného, aby znova zaimprovizoval a scénu nějak ozvláštnil. Ten byl ale v koncích a situace ho nijak neinspirovala. Při ostré klapce tak na otázku, koho si to do hospody pouští, řekl první věc, která ho napadla: „Paní Jirásková, nevíte, kdo by koupil brusle?“ Vznikla tak jedna z nezapomenutelných hlášek seriálu.
Zdroj: wikipedie
