Sokolovská uhelná a skupina SUAS stojí na prahu historické proměny. S blížícím se koncem těžby uhlí hledá skupina nové pilíře svého podnikání. Souběžně se však kolem jejích transformačních projektů pohybují stovky milionů korun z veřejných rozpočtů. Samotné čerpání dotací není nezákonné, ale v případě subjektu, který ovládá rozsáhlé plochy v území zasaženém těžbou, vyvstává legitimní otázka: Kde končí veřejný zájem a kde začíná zhodnocování soukromého majetku z peněz daňových poplatníků?
Tato otázka není nová. Již v roce 2023 se financováním projektů Sokolovské uhelné zabýval Deník Alarm, který kriticky hodnotil revitalizaci okolí jezera Medard a upozorňoval na riziko, že veřejně financovaná infrastruktura v budoucnu poslouží primárně soukromým developerským záměrům.
Medard: Téměř 560 milionů z veřejných zdrojů
Nejviditelnějším symbolem transformace regionu je jezero Medard, vzniklé zatopením lomu Medard-Libík. Projekt s názvem „Udržitelná revitalizace a resocializace lokality Medard“ má podle dostupných podkladů vyjít na 658 milionů korun, přičemž drtivou většinu – přibližně 559 milionů korun – má pokrýt podpora z Operačního programu Spravedlivá transformace.
Za tyto prostředky mají vzniknout cyklostezky, parkoviště, veřejná prostranství a informační centra. Práce začaly letos a hotovo má být v roce 2027. Fond spravedlivé transformace vznikl s jasným cílem: pomoci lidem a regionům zmírnit sociální a hospodářské dopady konce uhelné éry.
U Medardu je však nutné sledovat ještě jednu rovinu: Komu patří pozemky, jejichž hodnotu tato nová infrastruktura zásadně zvýší?
Veřejná infrastruktura, soukromé ambice
Skupina SUAS v okolí Medardu neplánuje pouze rekreaci. Dlouhodobé vize zahrnují rezidenční čtvrti, jachtařskou marinu a komerční služby. Klíčem k pochopení celé situace je srovnání katastrálních map s plány veřejných investic. Redakce proto prověřuje vlastnickou strukturu jednotlivých parcel, aby zjistila, kdo bude po dokončení projektů těžit z nárůstu jejich tržní hodnoty.
Zatím nelze tvrdit, že veřejné prostředky slouží k nepřípustnému obohacení soukromého vlastníka. Takový závěr by bez detailní znalosti dotačních podmínek a budoucího využití území byl předčasný. Je však nezbytné se ptát, zda a v jakém rozsahu veřejná investice dláždí cestu soukromému zisku. Na tuto otázku by měl umět odpovědět jak příjemce dotace, tak stát, který ji poskytuje.
Další čtvrtmiliarda na „zelený development“
Medard není jedinou velkou položkou na seznamu. Projekt průmyslových zón, označovaný jako „Sokolovská investiční a green development“, počítá s celkovými náklady 533,7 milionu korun, z čehož přiznaná podpora činí přibližně 267 milionů korun. Právě rozlišování mezi celkovou cenou projektu a skutečně vyplacenou dotací je klíčové pro pochopení reálného toku peněz.
Případ 22 miliard: Mezi ambicemi a realitou
V roce 2021 upozornil server iROZHLAS na mimořádně ambiciózní záměr Sokolovské uhelné týkající se zpracování lithiových baterií. Tehdejší náklady byly odhadovány na závratných 75 miliard korun a v rámci Karlovarského kraje se spekulovalo o dotaci ve výši 22 miliard korun. Projekt nakonec schválen nebyl.
Ačkoliv společnost tyto miliardy nikdy neobdržela, samotná existence takových plánů ilustruje rozměr uvažované transformace a ambici čerpat z veřejných zdrojů prostředky, které v regionu nemají obdoby.
Veřejné peníze jako motor „nové ekonomiky“
Sokolovska Skupina SUAS prezentuje svou proměnu jako přechod k bezemisní energetice. Konec těžby je pro region nepochybně rizikem a transformace je nutná pro zachování pracovních míst. Právě proto je však legitimní se ptát, jakou část této „nové ekonomiky“ financují majitelé skupiny a jakou daňoví poplatníci.
Naše redakce připravuje komplexní soupis veřejné podpory pro celou skupinu SUAS. Prověřujeme nejen Fond spravedlivé transformace, ale i Modernizační fond a další evropské programy. Příkladem jsou již doložené prostředky z Modernizačního fondu na fotovoltaické elektrárny: skupina získala 212 milionů korun na tři projekty, jejichž celkové náklady dosahují 1,1 miliardy korun.
Otázka bez odpovědi?
Celý příběh lze redukovat na prostou bilanci: Kolik veřejných peněz bude vloženo do území ovládaného Sokolovskou uhelnou – a jaká část ekonomického prospěchu z těchto investic připadne veřejnosti a jaká soukromým vlastníkům?
Redakce se nyní zaměřuje na to, zda některé komerční projekty (fotovoltaiky či průmyslové zóny) nevznikají na pozemcích, jejichž sanaci či rekultivaci již dříve zaplatil stát. V tuto chvíli jde o hypotézu, kterou prověřujeme.
Reakce skupiny SUAS
Sokolovská uhelná a SUAS GROUP se proti předchozím článkům našeho média ostře ohradily. Na svém webu označily mediální výstupy za „cílené poškozování“ a „čistou demagogii“.
Redakce považuje za důležité dát prostor i druhé straně. Před publikací předchozích textů společnost obdržela dotazy, na které mohla reagovat. Následně jí byla nabídnuta možnost vystoupit v přibližně třicetiminutovém živém vysílání televize A11, aby své postoje vysvětlila široké veřejnosti. Společnost tuto nabídku nevyužila.
Spor mezi médiem a korporací však nemění podstatu tématu: Pokud v transformaci soukromé těžařské skupiny hrají hlavní roli stovky milionů korun z veřejných peněz, je povinností novinářů ptát se na jejich účel, kontrolu a konečného příjemce výhod. A přesně to budeme dělat i nadále.
Na podzim proto ve spolupráci s televizí A11 připravujeme reportáž Kam míří naše peníze. Budeme zjišťovat, kolik transformace Sokolovska skutečně stojí veřejné rozpočty, kdo z těchto peněz profituje a jakou část nákladů na sanace a nový rozvoj území nese Sokolovská uhelná – společnost, která na těžbě v regionu desítky let vydělávala.
