Váš otec byl advokát. Proto jste se i vy rozhodla studovat práva?
Mým zájmem byla hlavně literatura a výtvarné umění. Chtěla jsem proto studovat dějiny umění. Neměla jsem ale hudební znalosti a věděla jsem, že bez nich nemohu tento obor dělat. Rodiče chtěli, abych studovala medicínu. Pitvy ani pohled na krev a nemocné mi nevadily, ale uvědomovala jsem si, že bych jako lékařka neunesla, kdyby mi v rukách zemřelo dítě. Proto bylo právo jasná volba, i když mi to otec rozmlouval.
V roce 1956 jste nastoupila jako asistentka na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jak to na fakultě vypadalo v době vašich pedagogických začátků?
Říkalo se, že jsou to takové „sběrné suroviny“. Byla tam spousta lidí, kteří byli pro praxi politicky neúnosní, ale vynikající odborníci, proto tam tenkrát mohli a někdy i museli působit. Byli tam ovšem i různí lidé, někteří velice nepříjemní a dogmatičtí, zejména na katedře marxismu-leninismu.
Od studentů trestního práva jste si vysloužila přezdívku „krvavá Dáša“. Proč? To jste na ně byla tak přísná?
Podle mého je trestní právo dost „krvavý“ obor. Například můj tchán nade mnou velice ohrnoval nos. On byl právníkem v obchodní komoře a říkal: „no to je sprostý právo, který děláš“. Od historiků na Právnické fakultě vím, že staří Římané nepovažovali trestní právo za plnohodnotný obor.Říkali, že to není právo, ale koncentrovaná politika. Přísná jsem ale také byla velice, zejména při postupových zkouškách.
Vychovala jste několik generací trestních právníků. Změnili se nějak studenti v průběhu let?
Studenti jsou stále stejní. Někteří mají o studiumvelký zájem, někteří menší. Změnily se ale jejich možnosti. Vždycky jsem říkala, že právník je univerzální povolání. Právnickou fakultu absolvovali různí lidé od umělců přes sportovce až po skladníky. Ze známých osobností vystudovali právo například Jiří Šlitr, Bohumil Hrabal, Vladimír Franz, Janek Ledecký a řada dalších.
Nezávidíte dnešním studentům jejich možnosti, o kterých se vám v době vašeho studia asi ani nesnilo?
Studenti mají dnes velké možnosti jezdit téměř po celém světě v rámci různých programů, stipendií a výměnných pobytů. Nejen že se tak zdokonalí v cizím jazyce a poznají jiné právní systémy, ale i způsob života a formu studia v různých zemích. A to víte, že jim závidím.
Jste stále pracovně velmi aktivní. Přednášíte, vyučujete, píšete a publikujete… Co vás více těší a naplňuje?
Měla jsem to štěstí, že jsem celý život dělala to, co mne zároveň i bavilo. Nikdo mne nenutil zastávat názory, které mi nevyhovovaly. Učit mne vždycky bavilo, ráda si vyměňuji odborné názory s lidmi, kteří jsou na úrovni, mezi které řadím i své studenty.
Kromě práce, máte ještě nějaké zájmy, záliby, co vás udržuje v kondici?
Literatura, výtvarné umění a divadlo. Dříve také turistika, cestování a rekreační sport, hlavně běžky. Dnes už jen hodně a ráda chodím. To je možná dobré i pro mou kondici. Snažím se udržet si váhu. Před lety mi diagnostikovali celiakii, takže dodržuji bezlepkovou dietu a snažím se jíst jen kvalitní potraviny. Mám štěstí, že o můj zdravotní stav se starají vynikající lékaři, kteří jsou rozumní. Něco může být i vlivem genetiky. Ženy v mé rodině se dožívaly poměrně vysokého věku, a to i ty, které kouřily, což není už více jak 40 let můj případ. V naší rodině si nelžeme, vždycky si všechno vyříkáme na rovinu. I když se nevídáme denně, nemám pocit opuštěnosti, zbytečnosti.
Žijete a stále pracujete v Praze. Je podle vás naše metropole ke starším lidem přívětivá? Co by se mohlo zlepšit?
S přibývajícím věkem pociťuji, že Praha pořád není dostatečně bezbariérová. I když jezdí stále více nízkopodlažních tramvají a autobusů, na mnoha místech, například třeba jen u pár schodů, chybí zábradlí, a to i u lékáren a zdravotnických zařízení. Rychleji by také mohly přibývat výtahy v metru. V poslední době se mi také zdá, že u světelných přechodů pro chodce je stále kratší interval.
Máte nějaké životní krédo nebo například nesplněný sen?
Téměř vše, co jsem si přála, se mi splnilo. Mým životním krédem je nebrat se vážně, o všem pochybovat, a vše co mě nezabije, mne posílí. Jsem životní optimista, domnívám se, že všechno špatné má i své pozitivní stránky.
Box
Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc.
patří mezi významné české právníky trestního práva v tuzemsku i v zahraničí
– narodila se 25. 8. 1932 v Olomouci,
– vystudovala klasické gymnázium v Hradci Králové a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy,
– po studiích získala bohaté praktické zkušenosti,
– od roku 1956 působila na Právnické fakultě UK,
– v roce 1986 byla jmenována profesorkou pro obor trestní právo,
– roce 2007 byla v oboru trestního práva oceněna titulem Právník roku,
– v současné době působí na Policejní akademii ČR, spolupracuje s Centrem zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a s Ústavem sociální práce Univerzity Hradec Králové, je předsedkyní přípravné skupiny rekodifikační komise nového trestního řádu.Zabývá se především problematikou biotiky, transplantací a vědeckých experimentů z hlediska trestního práva,
– je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných a vědeckých prací, publikací, učebnic, vědeckých článků a odborných statí. Vystupovala na mnoha tuzemských i zahraničních konferencích, byla členkou různých vědeckých i redakčních rad a účastnila se prací mnoha odborných grémií a komisí. – ovládá aktivně němčinu, ruštinu, angličtinu, francouzštinu, částečně polštinu a pasivně bulharský jazyk. Jako absolventka klasického gymnázia studovala latinu a starou řečtinu.
Renata Říhová
