Ty houby se jmenují lišky. Rostou teď i na místech, kde nikdy předtím. Pomalu aby si člověk bral kosu do lesa. Důvody jsou dva, první je dlouhodobý – čistší životní prostředí. Lišky jsou totiž indikátorem čistoty lesa a ovzduší. Něco jako raci v potoce. Proto za komunistického režimu, v 70. a 80. letech, tolik nerostly. Po Sametové revoluci se ale postupně začal odsiřovat průmysl a to liškám prospělo. Druhý důvod je krátkodobý. Letos, na rozdíl od předchozích suchých let, dostatečně prší. A k tomu je poměrně, i když se to někdy nezdá, teplo.
Chutné i zdravé
Lišky rostou jak v jehličnatých, tak ve smíšených a listnatých lesích. Jsou navázány na kořeny stromů, bez kterých nemohou existovat. Především smrků a borovic. Najdeme je ale například i pod duby a buky. Jsou to vynikající houby nejen pro svou lahodnou chuť. Já ujíždím na liškách s míchanými vajíčky a petrželkou. Jednoduché, rychlé, skvostné a zdravé. Nebo je můžeme jako moje maminka nakládat do octa. Další osvědčené recepty najdete na facebooku A DOST!
Lišky jsou nejen chutné, ale i zdravé. A toto je první důvod – obsahují hodně vlákniny. Právě ta mnohým z nás v našich končinách žalostně chybí, což je jedna z příčin výskytu rakoviny tlustého střeva. Pro naše zdraví je vláknina důležitá, protože naším ústrojím pouze projde, aniž bychom ji strávili, a zase ji vyloučíme. Funguje jako takový kartáč střev, která čistí. A stav našich střev rozhoduje o naší celkové kondici. Dokonce se jim někdy říká druhý mozek organismu. K tomu na sebe vláknina navazuje toxiny, například chemikálie z potravin, které společně s ní vyloučíme. A konečně. Pomáhá nám v hubnutí. Samozřejmě to s vlákninou a s liškami stejně jako se vším nemůžeme přehnat. Citlivějším lidem by se pak mohlo stát, že by se jim zneprůchodnilo střevo. K tomu lišky obsahují vitamín C, poměrně hodně důležitého vitamínu D, který nám v našich zeměpisných šířkách od podzimu do jara většinou chybí, a také draslík. Oproti jiným houbám mají výhodu, že je díky přírodním insekticidům nenapadají červi.
Pozor na záměnu!
Pozor ale, abyste si je v lese nespletli s těmito dvěma druhy hub: lošáky neboli lišáky a lištičkou pomerančovou. Ty jsou buď hořké, nejedlé a některé druhy dokonce jedovaté. Jak je od lišek poznáme, najdete v mém pořadu A DOST! na stream.cz/adost, kde vše přehledně ukážeme společně s inženýrkou Annou Švecovou z poradny České mykologické společnosti.
Lišky v našich lesích porostou ještě zhruba do přelomu září a října. Samozřejmě záleží na počasí. Pak si na ně budeme muset do dalšího léta počkat. Takže není čas na přemýšlení, ale čas vyrazit do lesa. Obecně jsou jedlé houby pro naše zdraví prospěšné. Bohužel ale absorbují z okolního prostředí i škodliviny, radioaktivitu, těžké kovy, atd., což bylo dokázáno například po komunisty utajované černobylské katastrofě. Tak bychom je měli stejně jako všechno jíst přiměřeně a ne se ládovat jen jimi. A také je nesbírat v blízkosti rušných silnic a dálnic.
Tak houbám zdar, mějte se dobře a za týden se těším na počtenou 🙂
Váš Honza Tuna
Zdroj: vlastní zdroj
