Svou rozsáhlou trestnou majetkovou činnost si zloděj z Českolipska prokládal veřejnými vyznáními lásky. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby si za plátno, na které rozléval své zamilované srdce nevybral stěny náhodných budov.
I přes podmínku za předešlé krádeže se rozhodl čtyřiatřicetiletý muž z Českolipska ve svém nelegálním přivýdělku pokračovat. Ovšem své pole působnosti rozšířil i o nepříliš zdařilé pokusy o milostnou poezii, kterou vyznával lásku jisté Barče. To, zdali bylo jeho srdce bylo vyslyšeno je ve hvězdách. Ovšem s jistotou lze říct, že policii jeho umělecký talent nepřehlédla.
Když zrovna nepsal své Barče milostné vzkazy po cizích zdech, tak se věnoval svému dlouholetému koníčku. Vloupával se do cizích domů, kde pobral vše, co byl schopný unést. Celkem takto dokázal v době mezi pátým a jednadvacátým červencem odnést věci za více jak dvě stě tisíc korun, což je na necelý měsíc celkem slušný zisk. Jeho sebejistota dosáhla takových výšin, že si ke konci troufal brát vše, co nebylo přibité ke zdi. K jeho nejzajímavějším “pracím” se určitě řadí krádež mincovníku přímo z veřejných toalet. Jelikož však dobře věděl, že dvě ruce unesou méně než čtyři, tak občasně na větší akce bral i jednadvacetiletého kamaráda.
Protože byl v okolí známá firma, nebylo pro policii příliš těžké si ho s krádežemi spojit. Po zadržení byl umístěn do vazební cely, všem bylo totiž nadmíru jasné, že podezřelý od svého alternativního způsobu života nehodlá ustoupit. Nyní mu hrozí až pět let odnětí svobody. Nezbývá tedy než doufat, že na něj Barča počká.
Zdroj: pčr
