V letech 1903 až 1908 byl žákem krajináře Aloise Kalvody (1875 ve Šlapanicích u Brna – 1934 v Běhařově, okr. Klatovy) a tomuto žánru, české krajině, zůstal věrný celý život.
V letech 1920–23, když dostal stipendium od prezidenta T. G. Masaryka, byl Hůrka na studijní cestě ve Francii.
V roce 1921 vystavoval v pařížském Jarním salonu Českou krajinu a dočkal se velkého ohlasu. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme přinesly řadu reprodukcí jeho děl.
Byl jmenován členem „Salon d’automne“ (Podzimní salon) jako šestý Čech (také Jan Kotěra, František Kupka, Viktor Stretti, Jaromír Stretti – Zamponi, T. F. Šimon). Podzimní salon je výstava, která se od roku 1903 koná každoročně v Paříži v Grand Palais.
Na Podzimním salonu vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie – jeden obraz byl věnován maršálu Fochovi.
Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval svoje krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví.
Za svůj život vytvořil velkou řadu olejů, je autorem knižních ilustrací. Z jeho grafik jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví.
V roce 1948 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat a ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.
Zesnul 21. července 1966 v Praze.
Zdroj: Wikipedie
