Dějinné události roku 1848 jsou známy pravděpodobně každému průměrnému žáku, který dával pozor při hodinách dějepisu. Už tak moc se ale neví, že čeští revolucionáři chtěli pokračovat a rokem 1848 jejich boj skončit neměl. Nebo bylo přece jen všechno jinak?
Už 2. prosince 1848 nastoupil na rakouský trůn nám dobře známý František Josef I. Jako vladař ale zaujímal ostře protirevoluční stanovisko, a tak se jeho podpora „české věci“ nedala příliš očekávat. Hned 5. prosince 1848 byl vydán zákon, který navyšoval odvodní kvóty do armády a rušil dosavadní úlevy studentům při těchto odvodech. K tomu se navíc přidala i všeobecná nespokojenost s rostoucími cenami a zvyšující se nezaměstnanost.
Májové povstání
A tak nastal čas k rázným krokům, alespoň si to tedy mysleli někteří čeští radikální demokraté. Ti se rozhodli připravit povstání a za tímto účelem se spojili i s ruským anarchistou Michailem Alexandrovičem Bakuninem. Ten formuloval dvě „Provolání ke Slovanům“, ve kterých definoval způsoby rozbití habsburské monarchie.
Příprava povstání byla zahájena už v dubnu 1849. Pro celou akci se podařilo získat i českého spisovatele Josefa Václava Friče. Čeští studenti navázali kontakty se studenty německými a společně prováděli agitaci i mezi dělníky a na venkově. Byl ustaven Revoluční výbor, který měl v plánu dokonce i ustavení prozatímní revoluční vlády v čele s Karlem Sladkovským.
Májové povstání však skončilo tak rychle, jak začalo. Plánem bylo zkoordinovat ho s dalšími povstáními v Německu. Bohužel naši činovníci nebyli tak diskrétní, jak by se slušelo, a tak bylo celé povstání odhaleno, až se pomalu stávalo veřejným tajemstvím. Hned počátkem května vypuklo povstání v Drážďanech, které ale bylo po čtyřech dnech potlačeno a zajat byl i zmíněný ruský anarchista Bakunin. Při návratu do Prahy byl pak 7. května dopaden K. A. Röckel, který měl bohužel ve svém zápisníku jména osob, se kterými se stýkal.
V noci z 9. na 10. května 1849 tak došlo k očekávanému, zatčena byla většina účastníků připravovaného povstání, mezi kterými nechyběla ani taková jména jako Sabina, Sladkovský, Arnold, Havlíček nebo zmíněný Frič. Soud tehdy vynesl celkem 25 rozsudků smrti. Zatčení však byli amnestováni a k vykonání rozsudků nakonec nedošlo.
Pozastavme se ale na chvíli u Karla Sabiny. Toho totiž celá událost ovlivnila natolik, že patrně na jejím základě se stal konfidentem rakouských služeb. Revoluční rok 1848 totiž nepřinesl kýžené ovoce a někteří tak neunesli takový výsledek. Je nutné také přiznat, že tato zatčení měla za následek potlačení radikálního proudu odporu, a to nejen v Čechách a na Moravě.
Zdroj:
Lidové noviny – Kronika českých zemí
