Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 v městečku Saugues na jihu Francie. Jeho otec byl prodával podomácku tkané plátno a vlněné houně, přesto byl odhodlaný poskytnout svým synům co možná nejlepší vzdělání. Poslal proto oba, Joachima i Josepha, na tehdy nejdražší gymnázium. To bratři úspěšně absolvovali a byli přijati na prestižní vysokou školu École Polytechnique. Za Napoleonovy vlády tato škola měla vychovávat především důstojníky a vojenské inženýry. Joachim Barrande tady získal na svou dobu neobvykle skvělé vzdělání a zařadil se po bok dalších slavných absolventů školy, mezi které patřil také průmyslník André-Gustave Citroën, objevitel radioaktivity Becquerel, jeden z objevitelů planety Neptun Le Verrier nebo válečník Foch. Úspěšný byl i jeho bratr Joseph – po dohodě mezi carskou vládou a Francií řídil později projektování velkolepé sibiřské magistrály.
Joachim pokračoval ve studiu na další vysoké škole zaměřené na pozemní stavby. Svými výsledky ale víc než stavitele zaujal učitele přírodovědy, ke kterým patřil i Georges Cuvier, zakladatel srovnávací anatomie a paleontologie obratlovců nebo Jeane-Baptiste Lamarck, autor jedné z prvních evolučních teorií. A právě na jejich doporučení si Barranda jako vychovatele a učitele přírodních věd pro svého syna vybral vévoda z Angoulȇme, tehdejší následník panujícího krále Karla X.
Z Paříže do Prahy
Bouřlivé události roku 1830 vedly k sesazení Karla X. a odchodu krále i jeho příznivců do exilu. Tím se staly Čechy, Karel X. se krátce usídlil v pražském Hradě. A tady Barrande objevil ráj ve zlíchovských skalách a místo vychovatele opustil. Vyhnanství se ho sice osobně netýkalo, dál často navštěvoval Francii, ale až do konce života zůstal natrvalo v Čechách. Našel si tady dělníky, které naučil vyhledávat a sbírat zkameněliny, které od nich pak vykupoval.
Paní bábinka
V Praze Barrande bydlel v poměrně pohodlném pavlačovém bytě, kde mu hospodyni dělala Barbora Nerudová, matka Jana Nerudy. Byla jen o čtyři roky starší než on, ale Barrande jí říkal „paní bábinka“ a měl hezký vztah i k jejímu synovi. Časem dokonce vzniklo podezření, jestli šarmantní Francouz neměl se svou hospodyní až příliš blízký vztah, jehož plodem by byl právě velký český básník. Svědčila by tomu vzdálená podoba a také nadprůměrná inteligence, kterou oba muži oplývali. Rozhodně mezi nimi panoval blízký vztah, o čemž svědčí i to, že básník Barrandovi přinesl ukázat svou první básnickou sbírku, Hřbitovní kvítí. Barrande prý po přečtení mladému autorovi sdělil, že „český národ nyní potřebuje spíše učence než básníky.“ Tím se ale Neruda zviklat nedal. Navíc později svému učenému vzoru přinesl na ukázku malou sbírku zkamenělin pro určení, jenže Barrande v ní objevil cosi zajímavého a už ji svému chráněnci nevrátil. A možná to byla chvíle, kdy „český národ ztratil vědce, ale nalezl básníka“.
Svou hospodyni Joachim Barrande uctil i ve svém díle, jeden mlž, kterého objevil a popsal, je podle ní pojmenován Babinka.
Největší Francouz mezi českými paleontology
Sbírky Barrandových zkamenělin se postupně rozrůstaly a zabíraly stále větší část bytu. Učenec prý často káral paní Nerudovou, aby mu při úklidu zkameněliny nevyhazovala. Výsledkem jeho zkoumání je dílo, pro které se Barrande stal jednou z nejvýznamnějších postav dějin vědy. Jeho hlavní práce dostala název Silurský systém středních Čech a svým rozsahem předčí všechny ostatní paleontologické práce té doby. V době smrti čítalo jeho vydané dílo 6887 stran a k tomu 1087 kreslených příloh velkého formátu. Celkem 22 svazků vážilo úžasných 62 kilogramů, dalších sedm svazků bylo navíc připraveno k tisku. Všechny svoje sbírky odkázal Čechám, deset tisíc zlatých věnoval pokračovatelům svého díla. Národnímu muzeu odkázal na 1200 beden zkamenělin.
Zemřel 5. října 1883 na zápal plic krátce poté, kdy dorazil do Frohsdorfu v Rakousku vyřizovat pozůstalost svého bývalého zaměstnavatele hraběte z Chambordu. Pohřben je v Rakousku, ale množství oblastí, památníků a místních jmen ho dál připomíná v Čechách.
Zdroj: wikipedie, vlastní zdroj
