Karel Habětínek byl právníkem, docentem Vídeňské univerzity, kde zastával i funkci děkana, kromě toho byl prvním Čechem, který se stal ministrem ve vládě v době Rakousko-Uherska. Ač se to nemusí zdát, rozhodně nebyl žádným nacionalistou, rozpad Rakousko-Uherska mu ale radost neudělal.
Karel Habětínek se narodil 2. března 1830 v Praze. Vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde v roce 1855 získal i titul doktora práv. Do roku 1862 pak působil jako právník na Tereziánské vojenské akademii. V roce 1859 se stal docentem na Vídeňské univerzitě, kde vyučoval civilní právo. Od roku 1861 působil jako advokát v Praze, aby se v následujících letech až do roku 1871 věnoval pedagogické činnosti (jak na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, tak na univerzitě ve Vídni, kde působil i jako děkan). Od roku 1869 navíc zasedal u říšského soudu.
Politická kariéra
Karel Habětínek vstoupil do dějin jako první český ministr spravedlnosti Předlitavska, tím byl zvolen 5. února 1871. Jeho ministerské působení však dlouhého trvání nemělo, ministrem byl do 26. října 1871. Z jeho největších ministerských počinů jmenujme například iniciování přijetí zákona o vedení pozemkových knih.
Spolu s ním byl do ministerského křesla zvolen i další Čech, tím byl Josef Jireček. Habětínkova krátká účast ve vládě jako Čecha byla součástí snahy vlády Karla von Hohenwarta vytvořit novou koalici se zapojením neněmeckých národností.
Habětínek i Jireček jako historicky první Češi v tak vysoké státní funkci Rakousko-Uherska však ani zdaleka nepůsobili tak, jak by se mohlo zdát. Habětínek rozhodně nebyl nějakým českým nacionalistou, nýbrž federalistou. Byl zastáncem větších pravomocí historických zemí v rámci Rakousko-Uherska, bez zdůrazňování požadavků nezávislosti apod. (podobně jako například T. G. Masaryk).
Obdobně se o Habětínkovi vyjadřuje i historik Otto Urban, ten ho rozhodně neřadí mezi stoupence českého státního práva, ale spíše jako osobnost bez racionálních předsudků, prý až bytostného Rakušana. Habětínkovo fungování v předlitavské vládě však mělo i kladné dopady, jeden z dalších ministrů Albert Schäffl totiž díky znalosti svého českého kolegy prý ztratil předsudky vůči údajné kulturní zaostalosti neněmeckých národností a byl pak hlavním vyjednavačem vlády takzvaných fundamentálních článků při projektovaném česko-rakouském vyrovnání.
„Důchodová kariéra“
Habětínek ale nebyl jen prvním Čechem v ministerském křesle habsburské monarchie, v roce 1879 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny, o tři roky později se stal prezidentem Nejvyššího soudního dvora ve Vídni a od roku 1899 až do roku 1904 byl dokonce jeho prvním prezidentem. Kromě toho už v roce 1871 získal čestné občanství Rokycan a Chrudimi.
Karel Habětínek se však nedožil ani konce první světové války, ani rozpadu Rakousko-Uherska, které mu poskytlo takový prostor pro osobní kariéru. Umírá 21. března 1915 ve Vídni.
Zdroj: BOČEK, Petr; KOBETIČ, Pavel; PAVLÍK, Tomáš. Chrudim. Vlastivědná encyklopedie
