Pražská konzervatoř byla založena už v roce 1808 za účelem výchovy orchestrálních hudebníků. Přímým impulzem k založení školy bylo provolání pražské hudbymilovné šlechty z 25. dubna 1808, považované dnes za zakládací listinu školy. První finanční příspěvky se začaly scházet takřka hned po zveřejnění provolání a počet podporovatelů se neustále zvyšoval. Jejich snahy však přerušily napoleonské války.
V březnu roku 1810 založil tento šlechtický spolek organizaci pojmenovanou „Společnost pro zvelebení hudby v Čechách“, která po následujících více než 100 let konzervatoř financovala a řídila. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.
Učilo se v bytech pedagogů podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Bedřichem Dionýsem Weberem. Až na podzim 1811 získala škola své „vlastní“ prostory a na dlouhá desetiletí se usídlila v dominikánském klášteře sv. Jiljí.
Dalším milníkem v historii školy je rok 1817, kdy se k výuce orchestrálních nástrojů připojil i zpěv. V dalším období sehrála škola významnou roli v rozvoji pražského hudebního života. Zejména koncerty orchestru a výpomoci žáků v tehdejších profesionálních orchestrech byly pro Prahu nenahraditelné. Pochvalně se o nich vyjádřil například i C. M. Weber, R. Wagner, H. Berlioz a F. Liszt.
Prvními žáky školy byly děti do deseti let, které při vyučování hrály na školní nástroje jako violoncella a kontrabasy. Od roku 1816 pak byli přijímáni žáci starší deseti let.
Se školou se vyvíjel i její název
V letech 1818-1918 byla škola soukromou hudební konzervatoří pod vedením Společnosti pro zvelebení hudby v Čechách, jak už bylo řečeno. V roce 1919 byl ústav zestátněn a do roku 1945 nesl název Státní konzervatoř hudby v Praze. Po roce 1945 se pražská konzervatoř stala výhradně školou střední, když v roce 1946 vznikla Akademie múzických umění s hudební fakultou. Od roku 2001 podléhá škola Magistrátu hl. m. Prahy a proto změnila i svůj název na Pražskou konzervatoř.
