Vlastimila Brodského si většina filmových diváků pamatuje jako sympatického a někdy přísného herce komediálních rolí, který dal filmu vždy nový náboj. Ovšem s přibývajícími léty přibývalo i starostí, nemocí a hlavně depresí. Film Babí léto byl jakýmsi zrcadlem do duše Vlastimila Brodského a stal se zároveň jeho osudovým kouskem.
Babí léto: neskutečně pravdivá role
Brodský žádal deset let scénáristu Hubače, aby mu napsal nějakou roli, teprve po deseti letech se dočkal a dostal roli Hány ve snímku Babí léto. Slíbil, že se dá zdravotně dohromady a odjel proto na pobyt do lázní. Tam to ale přehnal s léčebnými kůrami a přišla mrtvice a následná operace. Jeho první slova po operaci byla: „Počkali na mě s natáčením?“
K filmu se ale vztahuje i historka, kdy před jeho natáčením zavolal Vlastimil Brodský Stanislavu Zindulkovi, aby mu oznámil, že si ve filmu zahrají společně. Rozhovor pak zakončil slovy: „Budete hrát ale se Stellou sami, neboť já už v té době budu mrtvý.“ Jeho zdravotní stav byl totiž tehdy veřejným tajemstvím.
Babí léto ale Brodskému přineslo i splněná přání, například závěrečná scéna, kdy postava důchodce Hány odlétá balónem, byla Brodského splněným snem. Celý život totiž snil o letu balónem. Zajímavostí ale je, že při této scéně mu chytly od otevřeného ohně vlasy a sám to později komentoval slovy: „Naštěstí tam nemělo co hořet.“
Jak už to tak bývá, ty nejúspěšnější filmy bývají často zpočátku nechtěnými, a ne jinak tomu bylo i s Babím létem. Režiséru Vladimíru Michálkovi se totiž scénář z počátku příliš nelíbil a odmítl jej natočit. K natočení filmu ho přiměla až ochota scénáristy Jiřího Hubače k předělávkám podle jeho připomínek. Film byl ale jedním z nejúspěšnějších kousků české kinematografie, prodal se dokonce do více jak 15 zemí světa.
Krutý odchod
Vlastimil Brodský, který se narodil 15. prosince 1920, za svůj život ztvárnil řadu nezapomenutelných rolí a byl jednou z nejvýraznějších osobností českého a československého filmu. Za své herectví získal řadu ocenění, například v roce 1967 Cenu Jaroslav Průchy, titul Zasloužilý umělec, v roce 1988 titul Národního umělce a další a další. V roce 2002 pak na karlovarském MFF Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu in memoriam. Svůj plodný život ukončil dobrovolně na své chalupě v českolipské Slunečné 20. dubna 2002 ve věku jedenaosmdesáti let.
Zdroj: csfd
