Kateřina z Komárova, provdaná Bechyňová z Lažan nebyla nijak zvlášť známou českou šlechtičnou, proslula „pouze“ brutálními vraždami svých poddaných. Bývá také srovnávána s Alžbětou Báthoryovou.
Otec mladé Kateřiny, Kunata Pešík z Komárova, nechal tamní tvrz velkoryse přestavět na honosné rytířské sídlo. Právě zde, mezi chladnými zdmi komárovského panství, se Kateřina narodila a vyrůstala. Avšak již od útlého dětství se u ní projevovala povaha, která v mnohém budila obavy: byla panovačná, vrtošivá a v jejím nitru se střetávaly těžko pochopitelné rozpory. Již ve dvanácti letech měla k ruce vlastní služebnou, ovšem dívky se u ní střídaly v rychlém sledu – málokterá dokázala snést Kateřininy neustálé výbuchy hněvu a stupňující se nároky.
Stará legenda vypráví, že Kateřina při svých vyjížďkách do okolních lesů ráda pozorovala pohledného kováře Kryštofa. Jejich tajné schůzky však rodina sledovala s krajní nelibostí. Aby zamezili hrozícímu skandálu, přikázali prý kováři, aby se neprodleně oženil s jinou dívkou. Kateřina, která nepoznala v životě odpor, vnímala tento krok jako osobní zradu. Podle pověsti se pak s kovářem setkala naposledy – v návalu pomstychtivého vzteku jej měla přímo na cestě srazit svým koněm.
Přestože se o Kateřině tradovalo, že byla ženou neobyčejné krásy, její skutečnou tvář si dnes můžeme jen domýšlet, neboť se nedochoval žádný její portrét. Její duši však musel hluboce poznamenat jiný temný zážitek: během jedné z osamělých vyjížděk měla být údajně znásilněna. Možná právě tento moment definitivně zlomil její osobnost a položil základy budoucí krutosti, která později děsila celé Podbrdsko.
Rodina se ji snažila výhodně provdat. Jejím manželem se stal Jan Bechyně z Lažan, za nímž se přestěhovala na tvrz v Pičíně na Příbramsku. Bechyňové z Lažan byli významnějším rodem než Komárovští, proto svatba znamenala pro Kateřinu jistý společenský vzestup, zvlášť když byl její manžel roku 1529 jmenován purkrabím na Karlštejně.
Manželství prý ale nebylo příliš šťastné a nevzešli z něj ani žádní potomci. Jan Bechyně musel zastávat svůj úřad na Karlštejně, a proto správu panství vedla Kateřina. Pro poddané tím však nastaly tvrdé časy. Nová paní je za jakékoli prohřešky, obzvláště děvečky, krutě trestala, potrestaní své tresty často nepřežili. Své poddané nechávala mimo jiné sadistické praktiky týrat, stahovat z kůže, nutit je, aby se bili navzájem, sypat sůl do otevřených ran apod. Na Pičíně panovala hrůza a obavy z toho, kdo bude její další obětí. Stejně se chovala i tehdy, když pobývala na Karlštejně, kde měla jednu děvečku prohodit záchodem do hradního příkopu. Stejně jako lidi prý trýznila i zvířata.
Jan Bechyně z Lažan už na konci roku 1529, kdy nastoupil jako nový purkrabí, vedl soudní spor s Václavem Hájkem z Libočan, který na Karlštejně působil od téhož roku. Důvod jejich sporu není znám, ale právě na Hájkův popud se před soudem ocitla i Kateřina. Hájkovi se o Kateřině donesly zvěsti o trýznění poddaných, které se rozhodl využít ve svůj prospěch.
Soud trval od 12. prosince 1531. Nejdříve se nejvyšší hejtmani zdráhali ve sporu rozhodnout. Dne 5. ledna vypovídaly tři děvečky. Všechny se shodly, že Kateřina je dobrá paní a není jí co vytknout. Ovšem otec jedné z nich o Kateřině prohlásil: „Toho sem svědom, že dvě děvečky snesli doluov, že zemřely v dole, ale nevím, jakú příčinou, že hodiny nebyla jedna v dole, že zemřela. Mne kázala pak synu bíti, i bil mne. A kdyby mne více bil, snad by mne, starce, také ubil. A pán snad o tom nic neví.“
Další svědci pak vypovídali v Kateřinin prospěch. To se však změnilo, když před soudem stanul kožešník Prokop Papež. Ten žil mimo Bechyňovo panství, takže se nemusel bát pomsty vrchnosti. Vypověděl, že Kateřina zabila jeho sestru a dceru kováře z Pičína. Konečný zvrat přinesla výpověď Blažka ze Svatého Pole a Manda Vaňkové z Libčic, kteří usvědčili, že Kateřina zabila pannu Hedviku, a že stejně zemřela i „nějaká“ Kačka.
Soud vynesl dne 23. ledna 1534 na české poměry neobvyklý rozsudek – paní Kateřina měla být uvězněna a ponechána ve vězení zcela svému osudu. Byla tak odsouzena k vyhladovění. V pátek 27. února 1543 byla umístěna do Prašné věže na Pražském hradě, kde v březnu téhož roku zemřela. Údajně ji ve věži našli s okousanými prsty, což značí, že musela před smrtí neskutečně trpět.
Její soudce Vojtěch z Pernštejna ale zemřel pouhé dva dny po ní, což se okamžitě stalo předmětem spekulací. Prý jej Kateřina „stáhla s sebou“. Místo posledního odpočinku Kateřiny není známé.
Zdroj: DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Akropolis
APFEL, Vilém. Ďábel v brokátu: Bestiální zločiny urozené Kateřiny z Komárova
