Prezidenti na železnici, salonní vozy našich mocných

21.10.2021
Jaroslav Svoboda

Železnice patřila historicky k základním kamenům dopravy hlav našeho státu. Tzv. salonní vozy brázdily české luhy už s Františkem Josefem I. Ten svůj měl i první československý prezident T. G. Masaryk. Ani Gustáv Husák nemohl zůstat pozadu.

Ale zůstal. Při porovnání salonních vozů prvního československého a posledního komunistického prezidenta na první pohled příliš rozdílů nenajdeme. Oba přece vozily hlavy státu, a tak musely být tím „nej“ na kolejích. Ano i ne.

Jiná doba, jiný standard

Na jedné straně to byl kultivovaný luxus a pohodlí z období první republiky, který dodala smíchovská firma Ringhoffer, na té druhé pak umakartový nevkus z šedých let šedesátých a sedmdesátých z dílny východoněmecké vagonky v Bautzenu. Ovšem, stejně tak, jak rozdílné byly vagóny, byly rozdílné i světy, ve kterých sloužily.

Jako z hororu: dům, ve kterém se nedočká rána žádný návštěvník

Salonní celokovový vůz s pensylvánskými podvozky s označením Aza 80 uvedli ve firmě Ringhoffer do provozu 7. března 1930, v den prezidentových narozenin. Uspořádání interiéru bylo na špičkové úrovni té doby a svým relativně skromným luxusem i technickými vymoženostmi dodnes překvapuje mnohé.

„Výzdobu vozu navrhl architekt Josef Jonáš. Stěny jsou obloženy dřevem z australské třešně, do té je vložena řezba z pařeného dřeva hrušky. Salon se stolem pro šest osob osvětluje velký skleněný lustr s 86 žárovkami. Ve voze vedle ústředního salonu je koupelna, toaleta, malá a velká ložnice a oddíl pro doprovod,“ popisuje Martin Navrátil.

Luxus mocných

Avšak, není všechno zlato, co se třpytí. Při vzpomínce na první republiku a při pohledu na Masarykův luxusní salonní vůz napadnou každého až romantické představy o té době. Nicméně, dřevo z australské třešně, skleněný lustr s 86 žárovkami a další vybavení „dělalo“ Masarykovi společnost v době, kdy značná část československých obyvatel žila ve velké chudobě.

Pamatujete tyto kreslené filmy? Nejlepší pětice z východního bloku

Masarykův vůz, který je nyní deponován v areálu Muzea ČD v Lužné u Rakovníka, využíval i protektorátní prezident Hácha. V květnu 1945 jím dokonce do Prahy přijel prezident Beneš a ke státnickým účelům se používal až do roku 1967, kdy jej nahradil novější vůz z Waggonbau Bautzen.

Vlajková loď socialismu

Salonní vůz dodaný východoněmeckou vagonkou v roce 1968 byl spíše než luxusním vozem, tuctovým výrobkem. Až na pár specialit daných jeho posláním jej totiž můžeme vnímat jako koženkově-umakartový výrobek, ovšem i to bylo ve své době moderní. Také obsahoval pohodlné ložnice nebo koupelnu se sprchou, v té ale byly běžné porcelánové baterie, které se montovaly i do bytových jader nových panelových domů.

Zvláštností vozu je snad jen to, že to byl právě ten, ve kterém se v roce 1968 před vpádem vojsk Varšavské smlouvy uskutečnilo jednání mezi Československém a Sovětským svazem v pohraniční stanici Čierná nad Tisou. Tento vůz byl v roce 1992 při rozdělení republiky předán slovenské straně.

Politické změny v letech 1968 až 1969 a rozdělení funkce prezidenta a prvního tajemníka KSČ vedly k objednávce dalších dvou obdobných vozů. Ty byly vyrobeny v roce 1971. Ve střední části vozu byl salonek pro deset osob, po jeho stranách jsou dvojice ložnic, každá má uprostřed společnou koupelnu. Maximální rychlost vozu byla 160 km/h.

Zdroj: České dráhy


Témata:

Nepřehlédněte