Kořeny tradice sahají do 16. století
Kronikář zaznamenal, že v roce 1570 se tam vánoční výzdoby dočkal velký cechovní dům. Uvnitř byla jedle vyšňořená květy z papíru, datlemi a sladkostmi pro pozvané děti cechovních řemeslnických mistrů. Nejdříve tedy nacházíme vánoční stromky v cechovních a řemeslnických domech. Cukrovinky a loutky zdobily první „soukromý“ stromeček roku 1642 v německém Štrasburku. V 18. století se přidala tradice zdobení hořícími svíčkami.
Stromek dříve visel špičkou dolů
Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. Podle tradice a taky podle první zmínky se stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů. Tradice vánočních stromků se ujímá nejdříve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanti než katolíci.
Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk. V mnohém měla pravdu. Germánské kmeny prý tak kdysi o zimním slunovratu uctívaly boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce.
I císaři měli stromečky
Na císařský dvůr se tato tradice dostala v roce 1816, kdy Henrietta Nassau-Wilburg nechala z Německa dovézt vánoční stromeček se svícemi. (Henrietta byla manželkou Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského, který se proslavil svým vítězstvím nad Napoleonem v bitvě u Aspern. Karel byl synem Leopolda II., což znamená, že byl vnukem Marie Terezie.)
Německý principál postavil stromek v libeňském zámečku
U nás nemá vánoční stromek dlouhou tradici. Poprvé jej postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.
Johann Carl Liebich (1773 v německé Mohuči –1816 v Praze) byl německý divadelní režisér, ředitel a nájemce Stavovského divadla. V divadle přestal uvádět české hry, do té doby zde – navzdory stížnostem německého publika – uváděné, dokonce ustoupil i od uvádění italských oper a upřednostňoval především německé zpěvohry. Podařilo se mu zmodernizovat výpravu uváděných představení, povznesl činohru na úroveň opery.
Jako herec i režisér se proslavil v Pasově, ve Vídni i Lublani. V roce 1798 se přistěhoval do Prahy. Jeho sídlem se stal letohrádek, který až do počátku 20. století stál na skalnatém kopci Čertův vršek nad Horní Libní. Historička Barbora Lašťovková určila jeho polohu na adresu
čp. 1306 v ulici Na Stráži, což je první dům na pozemku, vymezeném ostrým úhlem ulic Na stráži a Na vartě. Jmenoval se Ztracená varta či Šilboch. (Jde o zkomoleninu německého Schildwache – předsunutá stráž.)
Historie zavánějící sírou
Původně se tu říkalo Čertův vršek. Údajně se zde zámecký pán upsal čertu a poté skončil v pekle. Na této skalce si nechal František Ferdinand Hilbert v polovině 18. století vystavět zámeček. Jednopatrová stavba měla čtvercový půdorys, na každé straně v přízemí i v patře po třech oknech, jehlancovou střechu s malou věžičkou na severovýchodě a na jihozápadní straně terasu.
Roku 1757 vtrhli Prusové do Prahy a na tomto místě v Libni postavili vartu. Po prohrané bitvě u Kolína 18. června téhož roku se rychle stáhli a vojáka zde zapomněli. Toho se podle legendy ujala místní dívka Madlenka, která si jej vzala za muže. Začalo se zde říkat Na ztracené vartě, Na stráži a poté zkomolením německého Schildwache (stráž) – Šilboch.
Vraťme se k panu Liebichovi
Na svůj zámeček zval Liebich nejen herce, ale i divadelní příznivce – šlechtice, bohaté měšťany, učence a jiné osobnosti. Tyto „dýchánky“ u mecenáše dobročinných ústavů měly značnou popularitu. Za svého pražského pobytu sem chodil také Carl Maria von Weber, který pro karneval pořádaný na Šilbochu v únoru 1816 napsal valčík. Vskutku historickým se stal večírek, který se konal na Štědrý den roku 1812.
„Početná společnost si pochutnala na bohaté večeři, jejímž vrcholem byl kapr na černo. Následovalo velké překvapení: Pan domácí otevřel dveře sousedního salonu. Užaslí hosté spatřili velkou jedli s rozsvícenými svíčkami, pozlacenými řetězy, jablky, ořechy a jinými ozdobami. Nechyběly jesličky a dárečky. Mohovití obdarovaní se hostiteli poté odvděčili tím, že skoupili od lichvářů všechny jeho směnky, kvůli kterým se předtím charismatický Liebich dost zadlužil. Peníze tento nájemce divadla potřeboval zejména na další divadelní podnikání. Zpráva o vánočním stromku, který Liebich přivezl z rodného Německa, se rychle šířila,“ napsal publicista Milan Koukal.
Ježíšek alias Kristkindle
Alois Jirásek v kapitole Štědrovečerní epizoda z románu F. L. Věk uvádí: „Kolem toho stromečku se všechno shlukne a paní Liebichová rozdává, co Kristkindle (Ježíšek) přineslo. Teď že to už také leckdes jinde, hlavně u vrchností, dělají, v panských domech.“ Ano, tradice vánočního stromku se v Praze, posléze i mimo ní, postupně rozšiřovala.
A co se dělo s letohrádkem? Po polovině 19. století tu vznikl zájezdní hostinec Na stráži, v roce 1896, na konci své existence, patřil Julii a Albertu Weissovým. V roce 1900 byly Šilboch a k němu příslušející hospodářské budovy zbourány a skála Čertův vršek odkopána. Zůstala jen silná stopa v jazykové paměti místa.
A velká plechová postava vartujícího pruského vojáka, která stávala u Šilbochu, odpočívá v Muzeu hlavního města Prahy.
