V roce 1965 byl položen základní kámen mostu Klementa Gottwalda (dnes Nuselský most) a začala asanace Nuselského údolí. Byla odstřelena část stráně na vinohradské straně a exploze sice kryt neponičila, ale od té doby je vlhký a musí se pravidelně vysoušet a větrat. Kryt má pancéřové dveře, jeden hlavní vchod a dva nouzové východy. Kapacita krytu je 1300 osob, které by zde v případě potřeby mohli přečkat 72 hodin. Kryt je ve výborném technickém stavu a ve stavu nouze by i dnes mohl posloužit veřejnosti. Doufejme však, že i nadále ho veřejnost bude využívat pouze jako technickou památku a zajímavost.
V současné době v krytu probíhá i velice zajímavá výstava s názvem Popel Popeleční středy, a to formou informačních panelů o bombardování Prahy v roce 1945. Tento letecký útok, který snad byl pouhým omylem, stál životy mnoha civilních osob, které se už nedočkaly vytouženého konce války. Stalo se tak 14. února 1945 po poledni, kdy se rozezněly sirény. Na sklonku války jim však již téměř nikdo nevěnoval pozornost. Panovalo totiž přesvědčení, že Praha bude ušetřena ničivých náletů, jako ostatně vždy v minulosti. To se stalo mnoha občanům osudným. Ve 12.25 se americké bombardovací letouny B-17 ocitly nad Radlicemi a svrhly první bomby. Zasaženy byly Vršovice, Nusle, Smíchov, Vinohrady a zejména Nové Město v okolí Karlova náměstí. Celkový počet obětí se nakonec vyšplhal na 701 a dalších 1181 osob bylo zraněno. Mnoho osob bylo nezvěstných.
Například na Vinohradské třídě naproti tržnici se teprve v roce 1971 našly pozůstatky 23 osob, které tehdy nebyly záchranáři objeveny.
Názory na fakt, proč došlo k náletu na Prahu a zda se opravdu jednalo jen o krutý omyl, se dodnes různí. Letci se údajně o záměně Prahy za Drážďany dozvěděli až po návratu na základnu. Každopádně však tehdy Praha figurovala jako tzv. příležitostný cíl pro situaci, kdyby se nálet na předem určený hlavní cíl nepovedl… Řešení této otázky ponechme historikům. Životy nevinným obětem to však nevrátí. Některé jejich příběhy si můžeme přečíst právě na výstavě v krytu Folimanka. Za všechny zmíním příběh chlapce, který se v osudný den v kostele účastnil mše svaté. Kněz hovořil o tom, že prach jsme a v prach se obrátíme. Nedlouho po skončení mše a opuštění prostor kostela začalo bombardování a knězova slova se tak pro mnohé náhle stala smutnou skutečností…
