Podle hydrogeologa Zbyňka Hrkala se situace v různých obcích liší, problém je tedy částečně lokalizovaný. Přírodovědec Jakub Hruška dodal, že nejhorší situace je na Vysočině a v oblasti ke Znojmu. Není to ale podle něj příliš znát, neboť celková úroda je v posledních dvou letech průměrná, ve vegetativním období není situace špatná, problém ale je, že vegetace dokáže vodu spotřebovat, a té je pak nedostatek.
Krajina se dlouho uměle odvodňovala
Hruška vidí problém i v tom, že se česká krajina od 19. století kvůli nadbytku vody uměle odvodňovala. To nám podle něj komplikuje situaci dodnes, voda na meliorované půdě zatéká do kanálů, místo aby se zadržovala v krajině. Způsob hospodaření je třeba změnit i podle názoru experta na životní prostředí Tomáše Tesaře. Problém je podle něj vidět třeba na lesích na Vysočině.
Ekologický zemědělec Tomáš Ignác Fénix hospodaří na suchem postiženém Znojemsku. Situace je zde dlouhodobě zhoršuje, ale na výnosech se to zatím příliš nepodepsalo, takže většina lidí má pocit, že ještě není tak zle. „Přitom všichni vidíme, kolik zmizelo ptáků a hmyzu, že jsou všude nekonečná jednobarevná pole monokultur, v krajině, z níž zmizela pestrost, je málo volné zeleně, ubývají zde kdysi typické sady,“ řekl.
Problém života na venkově
Pokud se podle něj nezmění náš přístup k jídlu, tedy nepřejdeme od nadvýroby levných a méně kvalitních potravin s vysokou klimatickou stopou, kterými se navíc velmi plýtvá, k více lokální produkci s vyšší nutriční hodnotou, nakonec může opravdu nastat problém s nedostatkem jídla, které nebude kde pěstovat.
„Už dnes se venkov vylidňuje, je problém sehnat tu práci za dobrý plat, roste problém s dopravou a dostupností služeb,“ řekl. „Máme problém, známe řešení, ale sucho ještě není tak hrozné, a tím se vše zdržuje,“ řekl Hrkal. Mnoho lidí si totiž neuvědomuje, že je třeba něco měnit.
Jak vybalancovat ekonomiku a ekologii…
Diskutující se shodli, že až přestane lidem téct voda z kohoutku, může být pozdě. V publiku byli mimo jiné i soukromí zemědělci, se kterými panelisté diskutovali o možnostech, jak vybalancovat ekonomickou a ekologickou udržitelnost hospodaření.
Připravovaná reforma evropské Společné zemědělské politiky se totiž místo plošných dotací více zaměřuje na financování tzv. mimoprodukčních služeb, které zemědělci přinášejí veřejnosti.
