„Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
v usnesení vlády ČR č. 1044 ze dne 16. října 2020 k návrhu zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 s úpravami podle připomínek vlády; ukládá místopředsedkyni vlády a ministryni financí vypracovat konečné znění vládního návrhu zákona podle bodu I. tohoto usnesení.
V § 9 návrhu předmětného zákona je navržena výše kompenzačního bonusu, která činí 500,- Kč za každý kalendářní den bonusového období.
Protože víme, že nouzový stav byl prodloužen do 20. 11. 2020 (což ale nemusí být konečný termín), je to více než 1 měsíc (tedy 30 dnů).
OSVČ, která splní nárok na tento kompenzační bonus, dostane tedy za 30 dnů částku 15.000,- Kč. Vzhledem ke skutečnosti že nebyly odpuštěny odvody na sociální a zdravotní pojištění, tak je nutné od této částky odečíst částku 4.896,- Kč (což je min. sociální 2544,- Kč a min. zdravotní 2.352,-Kč), kterou musí OSVČ okamžitě odvést státu zpět. OSVČ tedy zbude 10.104,-Kč, což vychází při 30 denním měsíci denně na částku 336,- Kč (slovy: třistatřicetšestkorunčeských).
Je moc pěkné, že se vláda stará o naše zdraví ale vzhledem k tomu, že žádná OSVČ nemá žádnou tzv. „VATU“ (řečeno slangem paní ministryně spravedlnosti), a pokud měla, tak po jarních opatřeních ji určitě nemá. Zato má další smluvní výdaje – např. za telefony, energie, leasing automobilu atd. Tak se nejedná pouze o nájem ale o další výdaje které nelze okamžitě zastavit protože jsou uzavřeny smlouvy na dobu určitou, tak se tato OSVČ dostává tímto „mrzkým“ příspěvkem, spíše nepříspěvkem, do hlubokého mínusu a s ohledem na to, že i OSVČ někde bydlí a musí platit nájem, jíst, platit další soukromé výdaje nesouvisející s podnikáním, tak to spíše vypadá že všechny OSVČ brzy půjdou „po žebrotě“ a to je stále řeč o OSVČ která nemá žádné zaměstnance, protože tak se OSVČ dostává do situace, že její zaměstnanci budou si oproti svému zaměstnavateli, (díky programu Antivirus A, B) žít „královsky“ a tak se OSVČ více vyplatí všechny propustit, uzavřít živnost a jít na úřad práce než dále takto přežívat a čerpat další bonusy pro zaměstnance.
Kompenzační bonus je de facto pouze podpora v nezaměstnanosti pro OSVČ a některé společníky s.r.o. (mikropodniky). Je pak otázkou, zda částka 336,- Kč na den stačí k životu nebo pouze k živoření – zvláště, pokud je v domácnosti více osob výživou závislých na tomto příjmu.
Je nutno si uvědomit, že podnikatelé se dostaly do této situaci nikoli vlastní neschopností, ale nařízením vlády ČR. Skutečnost, že přišly nuceně o své příjmy, je nezbavuje povinnosti platit fixní provozní náklady – energie, telefony a internet (nutný pro EET – ta je sice pozastavena, ale obory z prvních dvou vln platí stále smluvní částky za připojení o funkce pokladen EET), leasingy… Navíc vláda nyní orámovala pomoc postiženým podnikům pravidlem, že lze čerpat pouze jeden typ pomoci v daném čase – buď kompenzační bonus, nebo jinou pomoc. OSVČ se tedy buď s rodinou nají, nebo zaplatí svým zaměstnancům…
Vláda prodloužila platnost programů ANTIVIRUS A i ANTIVIRUS B, které díky své složitosti jsou dosažitelné pro podniky s účetním oddělením (tedy střední a velké) na celkem 10 měsíců roku 2020. Program ANTIVIRUS C byl svou jednoduchostí určen pro malé podniky (do 50 zaměstnanců) a hojně využíván celé tři měsíce své účinnosti. Vláda o jeho prodloužení neuvažuje.
Aby nedošlo k tomu, že OSVČ bude pomalu „padat do bahna“, je třeba ke kompenzačnímu bonusu pro OSVČ odpustit odvody na sociální a zdravotní pojištění, obnovit program ANTIVIRUS C a zrušit pravidlo souběhu různých typů pomoci.“
Tolik tedy Jiří Víšek, předseda představenstva SPŽ ČR. Nakolik jeho dopis osloví poslance a zda vláda dovolí drobným podnikatelům a živnostníkům přežít, ukáže čas. Již dnes je jisté, že mnozí skončí a opravdu půjdou na úřad práce. Problém je v tom, že ani úřad práce jim nemůže poskytnout žádnou finanční pomoc, protože OSVČ po ukončení činnosti na ni, na rozdíl od propuštěných zaměstnanců, nemají nárok…
