Sto patnáct exponátů, z toho deset maleb a padesát prací na papíře. To je výstava, jež začala 25. září v Paláci Kinských. Hlavním zde vystavovaným dílem je obraz Učenec ve studovně z roku 1634, který je zároveň jediným, jenž je v držení českých sbírek. Zbytek děl bylo zapůjčeno a přivezeno do Prahy z mnoha zemí, například z New Yorku (Metropolitní muzeum) nebo z Londýna (Národní galerie).
Národní galerie chtěla tuto výstavu uskutečnit už na jaře tohoto roku, ale kvůli pandemii koronaviru musela být odsunuta a potrvá tak až do konce ledna roku příštího. Koronavirus zároveň zabránil, aby některá díla byla do Prahy přivezena. Zato jiným se k nám otevřela cesta, a tak je na výstavě k vidění spousta exkluzivních děl ze světových sbírek, která původně ani nešla získat.
Současná ředitelka české sbírkové instituce se vyjádřila, že tato výstava je ústředním letošním projektem a především, že takové množství významných děl Rembrandta a dalších jeho kolegů Pražané ještě neviděli. Výstava je rozdělena na různé časové úseky. Od umělcových počátků, přes rostoucí popularitu v Amsterodamu až po práce jeho žáků, ale i současníků a jejich pochopení Rembrandtova díla.
O Rembrandtovi se říká, že on nebyl pouhým malířem zobrazujícím skutečnost. Šlo o malíře, jenž byl schopen do svého díla vměstnat i duši. Rembrandtovy obrazy skutečně mají duši. Stačí se podívat na obraz Učenec ve studovně. Na něm je zachycen neznámý muž. I přesto má divák pocit, že ho toho starého vrásčitého pána už někdy viděl, že ho zná. A ví o něm, že je nesmírně chytrý. Tento barokní malíř dokázal zachytit dramatický duchovní život portrétovaného, a to ani dnes nikdo pořádně neví, zda ho měl stařík opravdu dramatický.
