V poslední době poměrně často jezdíte do českých regionů a debatujete s posluchači v rámci akce Rozhlas jede za vámi. O co přesněji jde?
Naše výjezdy se skutečně jmenují Rozhlas jede za vámi, ale já mívám ve svém diáři vždy poznámku roadshow. Nemá to být žádná „bžunda“, ale když vyrážíte mezi posluchače a diváky, chcete, aby to setkání bylo alespoň trochu zábavné. Samotná beseda s generálním ředitelem Českého rozhlasu by byla asi jedna velká nuda, tak se všichni snažíme ten program zatraktivnit. Tedy, aby se lidé nejen něco užitečného dozvěděli, ale také aby se příjemně pobavili. Ty akce moderují Aleš Cibulka nebo Michal Jagelka a vždy přibereme i známého hosta spojeného s Českým rozhlasem, už s námi byli třeba Naďa Konvalinková, Adéla Gondíková nebo Vasil Fridrich, stejně jako hudebního hosta, třeba Jana Smigmatora, Moniku Absolonovou nebo Dashu. Nedávno jsme tak byli například v Kraslicích, na hranicích s Německem. Měli jsme vyprodáno, dokonce se ten den ještě přidávaly židle. A když to řeknu lidově, naší snahou je zvednout zadek z Prahy a vyrazit za našimi posluchači i do menších měst a menších sálů. Já tak mohu zájemcům vysvětlit, proč je důležité České rozhlas mít, i když ho třeba zrovna ti konkrétní lidé neposlouchají. Také se samozřejmě bavíme o tom, že naše služby něco stojí a že poplatek, který se neměnil už od roku 2005, na ně už opravdu nestačí. Sonduji i na místě, do jaké míry posluchači tuto informaci mají a do jaké míry se třeba i ztotožňují s vládním návrhem, že by se mohl tento poplatek od příštího roku zvýšit. O to usilujeme už několik let.
A jak na tohle lidé reagují? Měli by problém se zvýšením koncesionářského poplatku?
Pokud se to podaří, půjde o 55 korun měsíčně, tedy o 10 korun více než v současnosti. A za tyto peníze posluchačům nabízíme obrovský servis na mnoha stanicích, ve kterém si každá cílová skupina posluchačů najde své. Mám pocit, že lidé vnímají naši roli, a i když mají právě v regionech častěji hlouběji do kapsy než třeba v Praze nebo ve velkých krajských městech, jsou ve většině případů ochotni – a zdá se, že rádi – zaplatit i ten zmíněný vyšší poplatek, pokud tedy udržíme kvalitu našich služeb. Zatím jsem se nesetkal s opravdu negativním postojem vůči Českému rozhlasu, i když je pravda, že těch výjezdů jsme zatím měli jen několik. Právě zpětná vazba lidí je ale pro mě nesmírně důležitá. Dozvídám se tak, co se lidem líbí, co se jim nelíbí, co by chtěli na Rozhlase změnit.
Co tedy posluchače Českého rozhlasu trápí?
Někdy je to naše pokrytí. I když je v České republice opravdu razantní, geografickými a fyzikálními vlivy existují oblasti, kde je ten příjem poměrně slabý. NA FM síti jsme bohužel na hranici našich možností, navíc už nejsou prakticky volné frekvence. Řešením je vysílání DAB+, které pokrývá v současnosti asi 96 procent české populace. I pro toto vysílání jsou ale některé prostory komplikované, snažíme se tak použít různé dokrývače, abychom toto co nejvíce řešili. Samozřejmě nejvýraznější pokrytí má internetové vysílání. Mám tedy tip pro děti a vnoučata na dárek pro jejich rodiče a prarodiče: moderní přijímač, který ideálně přijímá všechny druhy vysílání. Cenově už jsou tyto přijímače poměrně dostupné, pořídit je je možné i za cenu okolo tisíce korun.
Regionální vysílání nabízí nyní vašich 14 stanic. Jaké s nimi teď máte záměry?
Každého z nás zajímá, co se děje v našem městě, okolí, u souseda. A byl bych rád, pokud se nám podaří dosáhnout navýšení poplatku, aby značná část tohoto příjmu šla právě na regionální vysílání. Jejich poslechovost navíc roste, je to i tím, jak jsou lidé unavení ze seriózního a vlivem událostí mnohdy negativního zpravodajství. Lidé tak utíkají k lifestylovějším tématům a formátům typu magazínů. Pokud jde o naše výjezdy, máme k nim vlastně ještě jeden důvod, a to je podpora důvěryhodnosti Českého rozhlasu a boj proti dezinformacím. Chceme lidem ukázat, že jsme na jejich straně, že opravdu žijeme jejich každodenní život a jejich problémy a chceme je řešit. Chtěl bych tak ve vysílání Radiožurnálu a Dvojky, ale také na regionálních stanicích, podpořit vysílání témat sociální, zdravotní politiky, školství, dopravní obslužnosti, věci, které se týkají ekonomické situace a finanční gramotnosti. Tato témata lidi trápí a pálí a my jim opravdu chceme ukázat, že jsme jejich partnerem a průvodcem.
Důležité je myslím rovněž zmínit, že regionálnímu vysílání se u vás věnují i velká jména. Například dřívější zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu v jihovýchodní Asii David Jakš stále ještě relativně nově šéfuje vašim stanicím v Plzni a v Karlových Varech…
Jsem za to rád. David Jakš je z těchto míst, má tak k těmto krajům vztah. Ale stejně jsem se trochu bál, že lokální témata pro něj nebudou tolik atraktivní, když se pohyboval v tom velkém světě a řešil ta velká témata. Opak je však pravdou, David se v tom našel, baví ho to. A samozřejmě i svým jménem a renomé nám velmi pomáhá. Karlovy Vary jsou jednou z našich nejmladších stanic a její poslechovost také postupně roste, což je skvělé. Hodně se emancipuje, stejně jako Zlín a Liberec, tedy s Karlovými Vary naše nejnověji postavená studia.
Dalším rozměrem vaší regionální práce je pak péče o vaše budovy v regionech. Jako dobrý příklad myslím slouží třeba budova v Olomouci, která je historickým skvostem a bez vás by se patrně nezachovala…
Český rozhlas má v regionech skutečně poměrně rozsáhlé majetky. Sídlíme i v budovách, které jsou kulturními památkami a jsou kulturně chráněny. Zmínil jste Olomouc, tu budovu jsme opravdu nákupem a následnou rekonstrukcí zachránili. Totéž se nám podařilo udělat v případě brněnského studia, myslím, že je dobře, že jsme se rozhodli zůstat v centru. V Ústí nad Labem zase sídlíme v nádherné vile s panoramatickými výhledy na Střekov, na Větruši, na Labe. Jen studio Českého rozhlasu Plzeň bylo postavené přímo pro nás, jinak sídlíme v prostorech, které bývaly třeba bankami, ostatně i naše centrála ve Vinohradské ulici v Praze byla původně sídlem ministerstva pošt a spojů. Nese to s sebou tu krásu, že se pohybujete v nádherném prostředí, údržby takovýchto budov ale samozřejmě vyžaduje nemalé prostředky. Finanční injekce spojená s navýšením poplatku by skutečně pomohla, a to i správě těchto budov. Jsou to sice majetky Českého rozhlasu, ale zároveň je to součást našeho kulturního a národního dědictví.
Velkou regionální akcí je říjnový festival Prix Bohemia Radio v Olomouci, letos proběhne jeho 40. ročník. Na co se mohou jeho návštěvníci těšit?
Bude to velká událost. Tak trochu z legrace říkám, že z výročích nevyjdeme, loni jsme oslavili 100 let Rozhlasu, letos to je 100 let brněnského studia a 40 let Prix Bohemia Radio. Snažíme se vytvořit takový program, abychom přilákali ještě více běžných návštěvníků a posluchačů, běžných Olomoučanů, kteří si třeba ani nechtějí povídat o podcastech nebo o odborných tématech, ale chtějí se seznámit s naší tvorbou a setkat se s tvůrci a autory. Rád bych tu čtyřicítku věnoval i památce Hanky Maciuchové, která byla první čestnou prezidentskou olomoucké fáze Prix Bohemia Radio. Každopádně je to ojedinělý a dobře dělaný festival a rád bych dal ještě více prostoru jeho vlastní prezentaci.
Předpokládám, že už vzhledem k řečenému význam regionálních témat a přítomnosti Českého rozhlasu v regionech spíše poroste než naopak. Vidíte to tedy stejně?
Určitě ano. Po dobu mého mandátu každopádně nepočítám s žádným zásadnějším omezováním regionálního vysílání. To má zkrátka obrovský potenciál a rád bych do něj, jak už jsem říkal, spíše investoval než cokoliv jiného.
Zdroj: autorský text
