Rotštejn je zřícenina skalního hradu v Českém ráji v Klokočských skalách, nedaleko Kozákova. Založen byl kolem roku 1250 Vokem, synem známého Jaroslava z Hruštice. Protože v té době bylo zvykem dávat hradům německá jména, byl hrad pojmenován Rothenstein čili Červený kámen. Časem si lid tento název upravil.
Vok z Rotštejna byl držitelem celého rozsáhlého území pod Kozákovem. I jeho syn se jmenoval Vok (uvádí se v pramenech 1318–1325). S tímto Vokem je spjato první pohnuté období v dějinách hradu. Měl mnoho sporů nejen se sousedními zemany, ale i s pány hradeckého a boleslavského kraje, ba dokonce se svými příbuznými. Se svými sousedy nedovedl žít Vok ve shodě a nakonec se dostal do majetkového sporu se všemi svými příbuznými. Vybírali mu statky, kradli dobytek a úrodu, takže nestačil jezdit k soudům do Prahy, Nymburka i Bydžova. V roce 1318 ho na Rotštejně přepadli, sebrali mu zlaté šperky a hrad vypálili, vyplenili okolní vesnice a Voka zajali. Na tomto se podílelo vojensky několik desítek příslušníků nižší šlechty z širokého okolí, kniha půhonná uvádí 152 šlechticů. Soudní řízení, k němuž dal pak Vok podnět žalobou na útočníky, se protáhlo, až konečně v roce 1322 měl dostat zadostiučinění a odškodnění. Jeho odpůrci se však postavili výkonu práva na odpor nejen v Turnově, ale i na jiných místech, a tak muselo být zahájeno nové soudní řízení, jehož konečný výsledek již neznáme. Shodou okolností se zachovala do naší doby nepatrná část desek zemských se zápisy o tomto sporu, ačkoliv jinak zemské desky shořely. Proto známe řadu jmen šlechticů z našeho kraje z těchto let.
Jak se dřív žilo, jak se předlo, jak se tkalo? Dozvíte se v muzejní chaloupce v Železnici (u Jičína)
Po ničivém požáru byl hrad přestavěn dle tehdejší německé módy a vznikl zde zděný palác. V roce 1360 získal Ješek nebo Jan z Rotštejna od Karla IV. povolení pořádat v Klokočí týdenní trhy. Roku 1407 je připomínán Ješek / Jan z Rotštejna co místopurkrabí pražského hradu. Rod Rotštejnů vymřel v roce 1413 (1415?) a vdova po posledním majiteli paní Žofka celé panství prodala Ondřeji nebo Vaňkovi Paldrovi z Vařin. Bylo to již na samém počátku husitského hnutí, které se šířilo po celé zemi. Paldra zůstal věren císaři Zikmundovi a katolické víře. Husité se roku 1424 zmocnili Turnova i nedalekého hradu Valdštejna. Na Rotštejn došla řada v roce 1426, kdy byl husity dobyt a vypálen a domácí pán pak bydlel na statku – tvrzi v nedaleké vsi Klokočí.
Paní kastelánka Hlubučková vidí tuto kapitolu dějin hradu jinak. „Obecně oblíbenou pověst o vypálení husitskými vojsky se dosud nepovedlo potvrdit. Po husitských válkách se Rotštejn objevuje v písemných pramenech jen výjimečně. Nálezy keramiky nám však potvrzují, že ještě nějakou dobu sloužil k obývání,“ uvádí kastelánka Hana T. Hlubučková na webových stránkách hradu.
Možná husité hrad, narozdíl od jiných (Valdštejn, Návarov) nevypálili, každopádně se s rokem 1514 uvádí Rotštejn co zámek pustý, se zborcenými zdmi a kameny do nádvoří.
„Pravděpodobnou příčinou zkázy hradu bylo přirozené zvětrávání pískovcových skal a následný pokles terénu. Tyto potíže nás provázejí dodnes,“ píše kastelánka Hlubučková.
Více než 500 let opuštěný hrad do této podoby „upravilo“ přirozené zvětrávání pískovcových skal, spojené s opadem obrovských balvanů ze skalního masivu a také šikovné lidské ruce, které kámen z hradních zdí i části spadlých skal použily při stavbách chalup a domků v okolí.
Počátkem 17. století si lidé ze vsi vytesali své příbytky při patě skal, před ně přistavěly chalupy. S různou intenzitou byly tyto příbytky využívány ještě na konci 19. století.
Do dnešních časů se dochovaly pozůstatky zdiva paláce a černé kuchyně, část chodby a studna. Po vesnickém osídlení pak tesané světnice, chlévy a sklípky.
Od roku 1860 do roku 1900 byly postupně odtěženy skály, které tvořily přirozenou hradbu chránící Rotštejn od východu a jihovýchodu. Dvacáté století přineslo památce četné zásahy jak přírodními katastrofami, tak lidskou rukou.
V roce 1948 byl Rotštejn zkonfiskován a jakýmsi výnosem, u kterého není znám autor ani úřad, byla zřícenina hradu přidělena obci Bělá a Klokočí. V roce 1953 se hrad stal majetkem Krajského úřadu v Liberci a pak je opět uváděn v majetku obcí.
Bohužel po celou dobu pokračovala devastace zdiva, rozebírání památky pro účely stavební, tzv. sklepy byly zaváženy odpadky. Po celou dobu byl hrad Rotštejn veřejně přístupnou stavebně architektonickou památkou, která pomalu podléhala zubu času a řádění vandalů. Bohužel stejná situace byla i v okolních skalách.
Na základě dohody kastelánky hradu paní Hany T. Hlubučkové, trampského (později občanského) sdružení a vedení obcí Mírová pod Kozákovem a Klokočí proběhlo v roce 1990 zaměření hradu, následoval stavebně-historický průzkum a v roce 1993 první projektová dokumentace na záchranu památky – statické zajištění zdiva.
V letech 1993 – 2000 probíhaly záchranné a konzervační práce, vytěžení divokých skládek z hradních sklepů, odstranění náletových dřevin, překrytí dochovaných komunikací dřevěnými podlahami, atd. Vše realizovali členové a přátelé sdružení – dnes spolku Ochrana Klokočských skal – pod vedením paní kastelánky.
Jaro roku 2001 přineslo obcím tolik potřebné zařazení památky do Programu záchrany architektonického dědictví. Práce probíhaly přesně podle projektové dokumentace za dozoru pracovníků NPÚ – územního pracoviště v Pardubicích a orgánu Státní památkové péče a ochrany přírody. Vše realizovaly místní firmy.
Provedeno bylo statické zajištění dochovaného zdiva, nejvíce práce si vyžádala jihozápadní, největší dochovaná zeď s cihlovým obloukem z 20. let minulého století. Tady bylo nutno odstranit drobné náletové dřeviny, doplnit chybějící kameny ve spodní části zdi, opravit spáry z obou stran a především zpevnit korunu zdiva, která hrozila zborcením. Dále byla zabezpečena východní část zdiva včetně dochovaného okna nad hradní studnou, a v rámci ochrany původních středověkých komunikací a dalšího zpřístupnění hradu byla ošetřena další část pískovcového podloží.
Udržovací práce na zřícenině probíhají stále, v závislosti na potřebách památky. Od roku 1998 je Rotštejn zpřístupňován postupně veřejnosti, rok 2004 pak přinesl první plnou turistickou sezónu.
Zdroje: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy, Svoboda, 1984; Hana T. Hlubučková, kastelánka hradu; český ráj.cz
