Rovenské náměstí v sobotu 8. ledna ožilo účastníky vzpomínkové akce k 79. výročí hrdinné smrti výsadkářů Františka Závorky a Lubomíra Jasínka z výsadku Antimony. Tradiční vzpomínku uspořádal klub vojenské historie Rota Nazdar z Bakova nad Jizerou společně s městem Rovensko pod Troskami.
V kulisách nastoupené jednotky a čestné stráže Roty Nazdar připomněla starostka města Jiřina Bláhová dva významné milníky rovenských válečných dějin, tedy tragický konec paravýsadku Antimony a události z května 1945. Nezapomněla ani na statečného tehdejšího starostu Josefa Kouřila, jenž se nemalou měrou zasloužil o životy obyvatel města. Celým průběhem piety velmi poutavě provázel pan Tomáš Michálek z Roty Nazdar.
Na všech místech souvisejících s tímto příběhem byly položeny květiny. Tradiční začátek byl u pamětních desek na rovenské radnici, pak se všichni přítomní přesunuli k domku MUDr. Arnošta Kruse, v jehož ordinaci nad ránem 16. ledna 1943 vyhasly životy obou statečných výsadkářů. Zakončení akce bylo u domku čp. 428 na plovárně za městem, kde parašutisty ukrýval plavčík Emil Lukeš.
V tomto domku byli oba hrdinové dopadeni a zde také požili tablety s jedem. Svou hrdinskou smrtí zachránili obyvatele Rovenska, Veselé, Frýdštejna a mnoha dalších obcí, kde se ukrývali.
Skupina Antimony byla prvním výsadkem shozeným na území protektorátu Čechy a Morava po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jejich Handley Page Halifax Mk. II, pilotovaný Leo Anderlem, startoval z Anglie 24. října 1942 v čase posledních výstřelů v koncentračním táboře Mauthausen, kde bylo zavražděno 262 osob s domnělou souvislostí s atentátem. Měli za úkol navázat spojení s vedením domácího odboje a předat poselství presidenta Edvarda Beneše a ministra národní obrany exilové vlády v Londýně Sergěje Ingra.
Měli s sebou také tři vysílačky. Spojení se podařilo pouze s docentem Vladimírem Krajinou, vedoucím Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), které sdružovalo nekomunistické odbojové organizace na území protektorátu; ten se v té době již ukrýval ve škole ve Veselé u řídícího učitele Karla Hlaváčka. Celý organizovaný odboj byl už ale v troskách. Na Novopacku, kde pobýval výsadek nejdříve, působil nasazený agent Karel Čurda, parašutista ze skupiny Out Distance, který se dal do služeb nepřítele. S jeho pomocí gestapo stáhlo sítě a podařilo se jim vypátrat osoby, které padákové agenty ukrývaly.
Ráno 15. ledna 1943, ještě před zahájením vyučování, byl ve škole ve Veselé zajat řídící Hlaváček. Na služebně jičínského gestapa byl podroben krutému výslechu a nelidsky mučen. Přesto stále nic neprozradil. Až po setkání s jemu neznámým zmučeným Kulhánkem, který jako první parašutisty ukrýval, a zejména po konfrontaci s učitelem Tůmou, který byl tak zřízen, že jej Hlaváček téměř nepoznal, skočil Tůmovi do řeči, že on opravdu parašutistu (Františka Závorku, krycím jménem Sokol) od něho na nádraží v Lomnici nad Popelkou převzal, ale Tůma jel ihned zpátky. Pak už musel přiznat, že úkryt parašutisty zná. V tomto okamžiku byla zachráněna síť spolupracovníků na Lomnicku a Novopacku, protože se gestapáci soustředili už jen na parašutisty.
Hlaváček ještě stačil využít nabídky velitele jičínského gestapa Eduarda Fischera a sepsal smlouvu se státním tajemníkem K. H. Frankem, že s parašutisty bude po vydání jednáno jako s válečnými zajatci podle mezinárodních konvencí a obce a obyvatelé, kteří parašutisty ukrývali, budou ušetřeni represálií a osudu Lidic a Ležáků. Dále, že mu bude vydána pistole, aby mohl spáchat sebevraždu a dokázat tak, že mu nešlo o život vlastní, ale o uchránění obyvatel a vesnic. Pistoli měl vydat JUDr. Alois Hornischer z gestapa. U podpisu smlouvy byl jako svědek za českou stranu tehdejší starosta Jičína JUDr. Karel Klouček. (Českoslovenští státní příslušníci působící v zahraničních armádách nebyli považováni za nepřítele, ale za příslušníky vlastního státu, kteří zvedli zbraň proti vlasti. Byli proto trestáni naprosto exemplárně jako vlastizrádci.)
V noci na 16. ledna 1943 vyjednávali v domku plavčíka Lukeše na rovenské plovárně Hlaváček s Kouřilem za přítomnosti českého četnictva (pod vedením vrchního strážmistra Jaroslava Kodeta) s parašutisty o jejich vydání za předpokladu dodržení již dříve sepsané smlouvy. Závorka s Jasínkem souhlasili, ovšem s podmínkou, že se otráví. Nakonec vše proběhlo tak, jak se ujednali. Oba spolkli ampuli s jedem a jejich životy vyhasly v rovenské ordinaci lékaře Kruse.
Dohrou bylo ještě jednání komisaře protiparašutistického oddělení SBF Willy Leimera se starostou Josefem Kouřilem a vrchním strážmistrem Jaroslavem Kodetem na četnické stanici v Rovensku, kde měli určit 60 významných osobností města, které budou pro výstrahu likvidovány. Po krátké domluvě vytrhli papír ze stroje a řekli jen dvě jména, tedy vlastní, s vysvětlením, že obyvatelstvo Rovenska je nevinné, za vše berou odpovědnost jen oni dva.
Dodejme, že Němci smlouvu dodrželi, nejpřímější účastníci příběhu byli sice pozatýkáni, vyslýcháni, ale do konce války jen internováni v Malé pevnosti v Terezíně.
Hlaváček pistoli od dr. Hornischera nedostal, ten se po jeho žádosti o vydání pistole na něj v přítomnosti Kodeta utrhnul, že gestapo zbytečně nevraždí české obyvatelstvo a že by to tak vypadalo. Po cestě do Jičína si žiletkou od paní Lukešové podřezal žíly na ruce, byl ale v Libuni odhalen, ošetřen a i on byl nakonec internován.
Třetí člen výsadku Antimony Stanislav Srazil, byl zatčen 16. ledna 1943 v Dolní Kalné u cestáře Horáka, kde se v té době ukrýval. Byl vězněn v Petschkově paláci, sídle pražského gestapa, a ve věznici na Pankráci, kde jej donutili k radiové protihře Hermelin. Gestapo však odhalilo jeho šifrovací značky upozorňující na sledování. Poté ho převezlo do Terezína a 20. dubna 1944 bez soudu popravilo.
Je dobře, že si můžeme v dnešní době důstojně připomenout hrdinství českých vlastenců. Nebylo tomu tak vždy, za vlády komunistů byly tyto příběhy násilně vymazány z pamětí lidí – i přímých účastníků. Ti se báli pod hrozbou represí o tom všem hovořit, nedej bože snad i něco napsat… Díky Rotě Nazdar i lidem z vedení Rovenska pod Troskami můžeme být svědky důstojné připomínky událostí v Libereckém kraji.
Zdroj: Tomáš Vávra, Trosečník
