Loni vytřídil každý obyvatel ČR v průměru 78 kilogramů odpadu. Je to ale opravdu maximum toho, co můžeme skutečně vytřídit? Co reálně končí ve směsném komunálním odpadu a co do něj naopak nepatří? To ukazují pravidelné celorepublikové rozbory směsného odpadu z obcí, které provádí každý sudý rok AOS EKO-KOM. Podívejme se na ty z roku 2022.
Analýzy vzorků domovního odpadu jsou realizovány ve čtvrtletních intervalech na základě pravidelně aktualizované metodiky a mají již více než patnáctiletou tradici. Metodika EKO-KOM zohledňuje řadu faktorů, které skladbu odpadu ovlivňují:
- časové faktory – zohledňují zejména topnou sezónu, prázdninová období a podobně,
- místní faktory – rozlišují rozdílné typy zástaveb a různé chování obyvatelstva v rámci, jednotlivých krajů, případně faktory socioekonomické (rozdílná skladba obyvatel).
V průběhu let dochází rovněž k postupnému navyšování počtu vzorků směsného komunálního odpadu (SKO). Zatímco v roce 2018 bylo analyzováno 121 vzorků na celkem 15 lokalitách, v loňském roce se podařilo počty navýšit, a to na 160 vzorků a 18 lokalit. Ve všech případech se jednalo o analýzu domovního odpadu, tedy takového odpadu, který je odkládán v domácnostech standardně do „černých nádob“.
Čeho vyhazujeme do směsného odpadu nejvíce?
Podle analyzovaných vzorků má největší zastoupení ve směsném komunálním odpadu nerecyklovatelný zbytkový odpad. Dále bioodpad a podsítná frakce. To je odpad, který propadne pod síto s oky o velikosti 40 mm, na kterém se vzorky analyzují.
Zbytkový odpad je definován jako takový, který v současné době již není možné dále recyklovat, ale lze jej využít energeticky. Proto byl dříve také označován jako spalitelný odpad. Typicky se jedná o silně znečištěný odpad, hygienické potřeby, zbytky kapalin či pryže.
Minoritní skupiny odpadu, v grafu označené hvězdičkou*, konkrétně nápojový karton, textil, minerální odpad, nebezpečný odpad a elektroodpad, jsou v ostatních grafech sečteny a interpretovány pod označením „ostatní odpad“.
Druhou nejvýznamnější složku SKO tvoří bioodpad, který je nyní jedním z nejdiskutovanějších druhů odpadu. V porovnání s rokem 2020 došlo loni k nárůstu jeho podílu o 2,4 % hm. Z pohledu možné recyklovatelnosti ho můžeme rozdělit na:
- kompostovatelnou složku – typicky odřezky ovoce a zeleniny, větve či zbytky neznečištěného surového dřeva,
- nekompostovatelnousložku – hlavně zbytky zpracovaného jídla, masné či mléčné výrobky.
V roce 2022 představovala kompostovatelná složka zhruba ¾ hmotnosti zaznamenaného bioodpadu v rámci obou typů zástaveb. Tedy sídlištní i venkovské.
Jak se skladba směsného odpadu proměňuje v čase?
V dlouhodobém horizontu se zvyšuje podíl zbytkového, obtížně recyklovatelného, odpadu. Ve srovnání s rokem 2020 došlo k nárůstu podílu tohoto odpadu o 6,5 % hm. Podíly ostatních recyklovatelných složek v SKO naopak v čase klesají. Jedinou výjimkou je právě bioodpad. Přesný náhled na celkovou situaci poskytuje Graf 2, zobrazující vývoj měrné produkce jednotlivých látkových skupin v čase, a to v kilogramech na obyvatele a rok. Z něj je patrný nárůst zbytkového (spalitelného) odpadu, ačkoliv celkové množství směsného komunálního odpadu vyprodukovaného občany ČR klesá. Snižuje se rovněž zastoupení recyklovatelných složek, jako je například plast. Přesto však přesměrování těchto složek do nádob na tříděný odpad stále představuje nezanedbatelný potenciál pro zlepšení míry třídění.
Zdroj: EKO-KOM
