Ruské peklo, kde uhořely desítky Ukrajinců: absolutní zlo v táboře Olenivka

16.8.2022
Doris Drienová

Výkřiky mučených vojáků, přeplněné cely, nelidské podmínky, atmosféra strachu a smrti. Žádná elektřina, žádná tekoucí voda. To jsou podmínky v Olenivce, ruském detenčním zařízení poblíž Doněcku, které vešlo ve známost poté, co v něm v červenci uhořely desítky ukrajinských vojáků během otřesné události.

Rusko uvádí, že při tajemném výbuchu 29. července zemřelo 53 vězňů a dalších 75 bylo zraněno. Podezřelé na celé události je, že obětmi byli zajatí vojáci z Azovského praporu, právě toho oddílu, který bránil železárny Azovstal v Mariupolu. Ukrajina požádala o nezávislé vyšetření celé události.

Anna Voroševa (45) je ukrajinská podnikatelka a v Olenivce strávila 100 dní kvůli tomu, že se snažila doručit humanitární pomoc do Mariupolu. Separatisté ji zadrželi a obvinili z terorismu. Anna, která se nyní zotavuje ve Francii, přináší svědectví o podmínkách v notoricky známém zařízení.

„Rusko nechtělo, aby zůstali naživu. Jsem si jistá, že někteří z těch, kdo byli při výbuchu ,zabiti‘, byli už předtím jen mrtvá těla. Byl to pohodlný způsob, jak se vyhnout vysvětlování, že je umučili k smrti,“ říká Anna a dodává: „Mluvíme tady o absolutním zlu.“

Mužští vězni podle ní byli často vyváděni ven ze svých cel, krutě biti a poté znovu zamykáni za mříže. „Slyšeli jsme jejich nářek,“ říká Anna. „Pouštěli hlasitou hudbu, aby ty výkřiky přehlušili. Mučení se dělo celou tu dobu. Vyšetřovatelé o tom vtipkovali a pak se vězňů zeptali, ,Co se ti stalo s obličejem?‘, voják odpověděl ,Upadl jsem,‘ a oni se tomu smáli.“

Zajatci přicházeli do tábora každý den. Obvykle tu bylo přibližně 2500 vězňů, v některé dny se jejich počet vyšplhal až ke 4000, jak uvedla Anna. A přitom žádná tekoucí voda nebo elektřina.

Podmínky pro ženské zajatkyně byly také příšerné. Ženy podle Anny naštěstí nebyly fyzicky mučené, ale zato nedostávaly téměř žádné jídlo – jen 50 gramů chleba k večeři a občas nepoživatelnou kaši. Záchody přetékaly a ženy nedostávaly žádné hygienické potřeby. Cely byly tak přeplněné, že spát musely na směny.

„Často nám nadávali do nacistů a teroristů. Jedna žena v mé cele byla medičkou z Azovstalu. Byla těhotná. Zeptala jsem se, jestli jí smím dát můj příděl jídla. Bylo mi řečeno: ,Ne, ona je vrah.‘ Jediná otázka, na kterou se mě kdy zeptali, byla: ,Znáte nějaké azovské vojáky?'“ vzpomíná Anna.

Rusko v květnu povolilo návštěvu tábora Červenému kříži. Anna říká, že Rusové vzali návštěvníky do speciálně zrenovované místnosti a nedovolili jim nezávisle mluvit s vězni. „Byla to fraška,“ uvedla Anna. „Řekli nám, ať jim nahlásíme velikost svého oblečení a že Červený kříž nám něco věnuje. Nedostalo se k nám nic.“

Anna se snaží pochopit, proč k tomu všemu došlo. Zaměstnanci tábora Olenivka jsou podle ní pod vlivem ruské propagandy a také věří, že všichni Ukrajinci jsou nacisté. „Vinili nás za to, že jsou jejich životy příšerné. Bylo to jako alkoholik, který tvrdí, že pije vodku, protože jeho žena nestojí za nic. Jejich filosofie je: Pro nás je všechno hrozné, takže by všechno mělo být hrozné i pro vás. Je to celé velmi komunistické.“

Na závěr Anna dodala: „Lidé, kteří tábor vedou, představují ty nejhorší aspekty Sovětského svazu.“

Zdroj: The Guardian

 

 


Témata:

Nepřehlédněte