S Michalem, Mišunou, jak jsme zvyklí říkat, jsme se sblížili v roce 1991 v redakci časopisu ŠKRT. V té seděl přítel Marek Douša a tak nějak jsme začali chodit probírat ty naše záležitosti do restaurace Klubu novinářů v Pařížské. Když byl s námi Petr Urban, šlo se do „Zelený“,což byla Krušovická pivnice za rohem v Široké.
Ještě víc jsme se sblížili, když byl šéfredaktor ŠKRTu Kobra na nějaké operaci a dělali jsme s Mišunou a Markem listopadové číslo. Tak trochu po našem…
Někdy počátkem roku 1992 nevzali Mišunovi v Mladé frontě vtip: Mareček už nepřijde, paní učitelko, drží doma hladovku!
Byl to jeden z momentů, kdy jsme se rozhodli hledat způsob a možnosti vlastního vyjádření. Mít vlastní časopis. Michal mu navrhl jméno Prdel, nakonec z toho bylo SORRY. A hned v prvním čísle v březnu 1992 ten vtip o Marečkovi vyšel.
Záhy jsem narukoval na civilní službu do nemocnice na Karláku. Tam mne Mišuna brzy dohnal. Měl talent na úrazy a pády. To byla nejdřív zlomená ruka. Nesl desky s obrázkama a než by je pustil, raději s nima na ledu upadl. Nosil jsem mu pak na lůžkové oddělení chirurgie lahváče.
O něco později přišel se zlomenou čelistí. Okřikl v tramvaji zoděje, ten ho srazil a kopl do hlavy.
Jakmile se Mišuna vzpamatoval, dával mi vtip – vyvedený ještě roztřesenou rukou – jak muž se zdrátovanou hubou kamsi telefonuje a říká: To budeš mrkat na drát!
Sedával na špitálním náměstíčku u bufetu a prosil mne, abych mu přinesl pivní tácky, že si je v rámci rehabilitace bud strkat do pusy. Asi tak pil pivo brčkem….
Když jsem splnil svoje povinnosti, sedávali jsme s Mišunou takřka denně v karlínské galerii MIMO. Často jsme se zdrželi do dlouho a Michal bavil společnost hrou na kytaru nebo piáno. Miloval jsem, když hrál písničku Choďme do hospod, jazzovou verzi české hymny nebo Bromovu Brýdo den jorema Rinegaga!
Když jsem přesídlil zpět do svého rodného koutu Bubenče a Dejvic, nosil mi obrázky do kavárny Kabinet. I tam byl nepřehlédnutelnou postavou, když vtipy kreslil přímo na barovém pultu. Trochu jsem ho mučil, vyplácel jsem mu jen půlku honoráře, aby přišel ještě jednou a já z něj vymámil co nejvíc obrázků.
V Kabinetu mi je také v prosinci 2002 předal naposledy. Na jednom obrázku byli dva beznozí, kteří se vítali: Buď zdráv!
Michal Hrdý zemřel na komplikace způsobené onkologickým onemocněním v noci na 13. června 2003. Jeho jubileu se věnuje i nové, prázdninové číslo humoristického měsíčníku SORRY.
